úterý 26. května 2020

Eda má 2!

Letošní oslava druhých narozenin našeho Edwarda se nesla ve stylu BAGRŮ*!
Edoušek jim říká bagdžíky a je to momentálně jeden z jeho nejoblíbenějších dopravních prostředků. Část výzdoby jsem vyrobila (bagrové girlandy), část jsem objednala z nějakého party e-shopu, ale z jakého konkrétně, to už nedohledám. Každopádně tam měli set na oslavu s včelí tématikou a já jsem tam nakoupila svíčky, balonky a košíčky na muffiny, protože to všechno bylo žluto černé. :D  No a nepřejte si vědět, kolik času jsme s dětmi strávili v Maxihitu přehrabováním košíků s autíčky...ale našli jsme!

Tyhle zimní oslavy budou docela výzva, protože jak neoslavujeme venku a ani kolikrát ven jít nechceme, tak aktivit pro děti není taková škála. Zatím to (vzhledem k věku oslavence) nevadilo, ale od příští oslavy už se budu snažit, aby se měli děti s čím zabavit. 

Co se darů týče, s tématem nijak nesouvisely, ačkoli jeden z dárků měl být Duplo bagr, který ale bohužel nepřišel včas. Nicméně wow-efektu jsme u oslavence výzdobou i dárky dosáhli; jeho zdaleka nejoblíbenější byl ale moment, když jsme mu zpívali Hodně štěstí, zdraví, protože tu písničku prostě miluje. :D 

...takže za mě to byl ÚSPĚCH!

*Jak jsem byla informována, korektnější název pro tento druh vozidla by byl kolový nakladač. Jelikož je to pro našeho dvouletého syna prostě bagdžík, budu se v příspěvku držet jeho terminologie. 







Why I Still Believe


Oddechové čtení, které se mi vetřelo do seznamu četby do školy, se nakonec ukázalo jako velmi užitečné. Mary Jo Sharp totiž není jen někdo, kdo se rozhodl skrze knihu Why I Still Believe sdílet svou hroznou zkušenost s baptistickou církví - je také apologetkou a v knize čtenáře provádí procesem argumentace, který ji vedl k tomu, aby v církvi navzdory utrženým zraněním zůstala. Hodně mi to připomínalo Not God's Type, protože stejně jako Holly Ordway, Sharp sleduje linii argumentů pro Boží existenci, Ježíšovu smrt a vzkříšení a problém zla a hříchu ve světě. Je to apologetika, kterou musela vykonat, aby mohla zahodit své pochyby o křesťanství. 


Vtipné na tom je, že Sharp sice popisuje svou cestu od obrácení ke křesťanství, přes pochyby (vůči křesťanství i vůči ateismu) a návrat k plné důvěře Bohu, nicméně sama říká, že její hlavní problém nebyl ani tak věřit Bohu jako chápat křesťanství. Přiznává, že měla o církvi a lidech v ní představu, která se velmi lišila od skutečnosti. Popisuje několik situací, při kterých mi zůstává rozum stát a zároveň si dovedu velmi živě představit, že i v naší církvi by se něco takového klidně stát mohlo. Krásným příkladem budiž to, když Mary Jo přišla poprvé do církve, kde měla tu neděli říct svědectví o svém obrácení a domluvit se s pastorem, jak se zapojí do služby. Manželka místního pastora jí hned ve dveřích řekla, že se musí převléct, protože její šaty odhalují příliš. Mary Jo samozřejmě neměla do čeho a tak si byla po celou dobu nedělního shromáždění i při svém veřejném svědectví palčivě vědoma soudu kongregace nad volbou jejího oblečení. Někdy jsou zkrátka lidé s "dobrými úmysly" nezastavitelní. 


Osobně mě ale nejvíce zaujala kapitola o kráse. Mary Jo zpracovává argumentaci dvou profesorů - Dr. Reynoldse a Dr. Tallona, kterým položila několik jednoduchých otázek ohledně role krásy v křesťanském životě. Stejně jako pravda a dobro, i krása má svůj původ v Bohu a na Boha ukazuje. Jako se nemůžeme vzdát Pravdy a Dobra (které se v církvi nerelativizují), tak se nemůžeme vzdát ani Krásy. Přesto je ale (zejména v evangelikálních církvích) problém krásy odsouván na okraj. Jak říká Steve Turner v Imagine 'nebyli jsme si jisti Božím vkusem, tak jsme rozhodli, že je jistě puritánský' (parafrázováno).

Příběh Mary Jo Sharp je obdivuhodný právě v závěru, kdy si sama uvědomuje, že církevní společenství nikdy nedosáhne ideálního stavu. Vždy bude složeno jen z lidí, kteří budou dělat chyby. Mary Jo činí závěr, že křesťanství je natolik rozumnou cestou, že se od něj člověk nemůže nechat odradit křesťany, kteří mu dělají špatné jméno.


(Na Amazonu je teď pro Kindle za $ 4,39)