čtvrtek 19. září 2019

KNIHA: Owen Barfield On C. S. Lewis

Je velmi osvěžující přečíst si o Lewisovi pro změnu něco, co je psáno vlastně z první ruky. Barfield byl Lewisův dlouholetý přítel a po jeho smrti byl jedním z nejvyhledávanějších subjektů pro rozhovory, komentáře a přednášky o C. S. Lewisovi. Není překvapením, že jako jeden z nejbližších Lewisových přátel je Barfield také jeho velkým obdivovatelem a mírným kritikem. Owen Barfield jako vypravěč srší neuvěřitelnou slovní zásobou, takže i něco tak obyčejného jako přednáška o jeho dlouholetém příteli, pohlcuje čtenáře a přesouvá ho o desítky let nazpátek. Tam na něj čeká připravené místo u krbu, šálek čaje a dva gentlemani v zapáleném rozhovoru o poezii, literatuře, či filosofii. 

Autor v této sbírce rozhovorů a přednášek o C. S. Lewisovi čtenářům odhaluje, jak Lewise vnímal, popisuje jeho veselou povahu, smysl pro ironii a sveřepost v hledání pravdy. Na druhé straně se dozvídáme, že existovala i témata, o kterých Lewis nic nevěděl, vědět nechtěl, nebo o nich prostě nemluvil. Barfield čtenáře ujišťuje, že L. byl takový, jak k nám mluví ze svých knih, sám se ale několikrát vrací ke svému "dělení Lewise" na dvě až tři různé osoby: Lewis literární kritik, autor fikce a křesťanský apologeta (toho pak dále dělí na bojovně logického (Lewis the Bonny Fighter) a imaginativně mírného (Lewis the Mythopoietic Author)). Podle Barfielda byl Lewisův vztah k imaginaci jednoduchý: miloval ji. A jako milovanou ženu její muž chrání, stejně tak Lewis chránil imaginaci před vším zlým. 

Barfield také čtenáře baví svým barvitým popisem Lewise, ať už se jednalo o jeho konverzační metody: 
"His simple but infallible modus operandi was to step quietly around the back of his reductionist opponent and trip him up from behind."
Nebo Lewisovy legendární výroky: 
"...essential to a happy life is to receive almost no mail."

Zaujala mě Barfieldova vzpomínka na Lewisovy učitelské začátky a zmínka o tom, že ani Lewis nebyl od začátku zběhlým řečníkem. Pracovat s hlasem, poznámkami a publikem se naučil během prvních let přednášení předmětu Úvod do studií Středověké a renesanční literatury.

Pro mě je toto přesně ten typ knihy, který bych ráda nosila s sebou a prosvětlovala jí zdlouhavé chvilky čekání u doktora, cesty autem nebo autobusem. Barfield je zábavný a chytrý, umí myšlenky barvitě formulovat. V určitých momentech rozhovorů mi ho bylo až líto, když se ho tazatel ptal na věci o Lewisovi, na které nebylo možno odpovědět jinak než spekulací. Barfield si ale vždy poradil, nemystifikuje, nemlží, jen vzpomíná. 

pondělí 2. září 2019

KNIHA: Not God's Type

Tato kniha mi byla doporučena už před lety, ale dokud jsem nezačala s rozvíjením tématu a bibliografie své diplomové práce, neměla jsem dostatečnou motivaci ji přečíst. Ona totiž působí trošku hrozivě. Slibuje, že autorka popíše proces své konverze na základě rozumových argumentů. Něco takového je samozřejmě pro akademické prostředí velmi přínosné, nicméně je jasné, že to nebude oddechová četba. 

Holly popisuje svůj výchozí bod jako ortodoxní ateismus. Chápala sebe a společnost jako produkt čiré náhody, evoluce byla jejím odůvodněním vývoje jazyka i společenských potřeb člověka. Autorka hned v popisu svého stavu před obrácením odhaluje některé slabiny ateistického myšlenkového systému a svou vlastní neschopnost konzistentního životního stylu na tomto systému založeném, zejména z toho důvodu, že se v běžném denním životě řídila pravidly morálky, pro kterou ateismus nemá odůvodnění.

Její první významnější setkání s křesťanstvím se odehrálo na bázi teoretických debat s jejím trenérem šermířství a jeho manželkou. Tato dvojice, očividně velmi sběhlá v apologetických argumentech, Holly vybavila odpověďmi, které potřebovala. Potom se Holly rozhodla učinit experiment. 

Protože jí akademické prostředí nebylo cizí, rozhodla se přistoupit k situaci vědecky. Její premisa v zásadě zní takto: Pokud má První příčina* osobní zájem v lidech, je schopen jim to zjevit na osobní rovině. Pomocí rozhovorů s trenérem Joshem definuje předpoklady pro tento experiment. Úspěšný experiment jí měl přinést uvědomění si přítomnosti Toho Přesažného. Určitý 'aha' moment, ve kterém Boží existence zapadne do celkového obrazu světa. Neúspěch experimentu by se vyznačoval pocity zmatení a pocitu neutěšenosti. Josh Holly varoval, že výsledky takového přístupu, byť je analytický, nebudou fyzické nebo měřitelné, ale spíše empirické, pocitové. 

Další otázky, které si Holly musela ještě před začátkem experimentu položit, se týkaly opravdovosti výsledku. Jak může vědět, že experiment nebude ovlivněn určitou subjektivní touhou po pozitivním výsledku? Jak může poznat, že křesťanství není jen efektivnější etický model? Josh odpověděl, že etický model, který je uspokojivější než cokoli byl člověk schopen vymyslet je sám o sobě důkazem toho, že pochází z vyšší reality. Ujistil Holly o tom, že takový experiment není podmíněn vírou, naopak, jeho výsledek má potenciál být v tomto případě méně ovlivněn. Na otázku, proč si myslí, že ani negativní výsledek by teorii nevyvrátil odpověděl jen: Není to ochočený lev. Holly narážku na Aslana rychle pochopila. Experiment proběhl a jak naznačuje i podtitul knihy, Holly složila své zbraně a uvěřila v Boha. 

Navzdory tomu, že jsem některé argumentace mezi Holly a Joshem musela číst několikrát, než jsem pochopila jádro věci, nebylo to těžké čtení. Holly píše svižně a svou cestu za pravdou prokládá záblesky z budoucnosti, ve kterých hovoří o událostech jejího křesťanského života. První tři čtvrtiny knihy jsou opravdu psané s důrazem na kvalitu argumentu, jsou zmiňovány osobnosti jako Lewis, Wright, Kreeft, kteří mají ke křesťanské apologetice co říci. Při své konverzi ke katolictví však na logické argumenty či přísnou hermeneutiku tolik nedala (sama to označuje spíše za věc poslušnosti, než intelektu) a proto je pro mě závěrečná část knihy mírným zklamáním. Přesto ale touto knihou autorka hezky poukázala na celistvost a propletenost imaginativních a intelektuálních podnětů v otázkách víry. 

*Tak jej Holly zprvu nazývá - zejména proto, že argument o První příčině byl jeden z rozhodujících argumentů, který ji přesvědčil o existenci transcendentní bytosti. Její označení se postupně proměňuje, nazývá ho Zákonodárcem, Hybatelem a nakonec Bohem.