Útěcha

Jakou moc mají ta slova,
se snahou potřít každý splín,
často je slýchám, občas jsou snová,
když říkáš: Já ti rozumím.

Zda je to pravda, srdce pozná,
duše se opře o duši.
Zda je to lež, tak strašná, hrozná,
prý že ji přátelství přehluší?

Útěcha planá srdce drásá
je trnem bodnutým v dlani
to z upřímnosti plyne spása
do srdce, duše, za ni...

Soutěž!

Vždycky se mi líbilo, jak apoštol Pavel přirovnává život křesťana k běhu, například v knize Židům 12:1 

 "...odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo."

Skutky 20:24 

"Ale já nepřikládám svému životu žádnou jinou cenu, než abych dokončil svůj běh a splnil úkol, který jsem dostal od Pána Ježíše: hlásat evangelium o Boží milosti."

nebo známý verš z 2. Timoteovi 4:7, kde hodnotí své životní dílo: 

"Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval."

Je to zajímavá metafora, nicméně, říkám si,  kde je běh/závod, tam musí být nějáká výhra, ne? A k mé radosti posledně citovaný verš taky pokračuje:

"Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod."

To už zní líp. Pro běžného křesťana z toho vyplývá, že když bude hodný, dostane vavřín. Vavřín ale nezní moc populárně, že? Já jsem toho teda v životě moc nevyhrála, ale když už jsem se do nějáké soutěže přihlásila, šlo mi o kvalitní, líbivou cenu. Něco, co se mi bude hodit, s čím se budu moct chlubit...

Tak, s vavřínem se asi chlubit dá, ale přece jenom, shodněme se na tom, že vavřínem Pavel obecně označil jakousi "výhru" :)

Ale co je tou výhrou?! Má takovýhle závod vůbec cenu? Co dostanu, když vyhraju - jenom dobrý pocit a 15 minut slávy?

Kdepak, tenhle závod je totiž největším závodem všech dob! V poslední knize Bible (Zjevení) je v prvních třech kapitolách takový výčet hlavních cen:

Zjevení 2:7

Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji.

Privilegium jíst ze stromu života znamená žít navěky, což je docela dost praktická věc.

2:11

Kdo zvítězí, tomu druhá smrt neublíží.

Druhou smrtí je myšleno ohnivé jezero - místo, kterému by se každý měl chtít vyhnout, věřte mi.

2:17

Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many; dám mu bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává.

Tohle jméno na kaménku, které dostaneme od samotného Boha, to tak strašně naznačuje důvěrnost mezi mnou, člověkem-prachem, a Stvořitelem! Dostat jméno od Pána vesmíru, které zná jen On a já!

2:28

Tomu, kdo zvítězí, dám hvězdu jitřní. 

Máte rádi hvězdy? Já strašně! V létě někdy nemůžu odtrhnout oči od oblohy a donutit se jít spát. A tady mám šanci jednu vyhrát ;)

3:5

Kdo zvítězí, bude oděn bělostným rouchem a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž přiznám se k němu před svým Otcem a před jeho anděly. 

Bělostné roucho asociuje čistotu, nejspíš věčnou, v tomhle případě. Někdy se stane, že uděláme nějákou hloupost, zhřešíme, a cítíme se téměř fyzicky špinaví. Takové pocity po oblečení bělostného roucha už nebudeme nikdy prožívat. 

Navíc, naše jméno zůstane v knize života, což nám zajišťuje, že nebudeme mít rezervaci v ohnivém jezeře.(A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. Zjevení 20:15)

3:12a

Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého Boha a chrám již neopustí; napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i jméno své nové. 

Být sloupem v chrámu znamená být neustále v Boží přítomnosti - nikdy se už nevzdálit z naplňující přítomnosti Stvořitele. 

3:21

Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn.

Tato poslední "výhra" je výhrou největší. Moci usednout na královský trůn je už tak dost velké privilegium(oni to králové nevidí rádi;), ale tohle je trůn Boží! Kdo zvítězí, může se posadit na stejný trůn s Ježíšem, jediným mužem, který porazil smrt a zlomil pouta hříchu.

Jak jste asi vytušili, já jsem z téhle plejády výher dost nadšená, ale těm, kdo do tohohle závodu ještě nejsou přihlášení, chci říct: Přihlašte se. Jestli přemýšlíte, co má v životě smysl, pak je to rozhodně život pro Krista. Na konci minulého článku je video s Danielem Kolendou, který na jeho konci podává dobrý 'návod' k přihlášení se :) Ježíš je totiž jen na modlitbu daleko. :)

Pokud se závodu už účastníte a chcete zvýšit své šance na výhru, radím jednu, ne vždy populární věc: modlete se a čtěte Boží slovo, udělejte si čas, ve svém fast foodovém životě,  na Stvořitele nebe i země a budujte s ním svůj vztah.

Na konec přidávám odkaz na trefný komix, který byl částečně inspirací pro tento článek;) Enjoy!

http://ymiblogging.org/2010/08/comic-life-marathon/

Konference ohně

Minulou sobotu jsem byla na Konferenci ohně v Brně. Na tisíce křesťanů z různých zemí(ČR, SR, D, Ro, H..) se na tento den sjelo, aby slyšeli Reinharda Bonnkeho a Daniela Kolendu, misionáře působící v Africe.

Upřímně, taky jsem jela ze zvědavosti - slyšet, co káže člověk, kterého chodí poslouchat statisíce afričanů. Na jeho shromážděních jsou lidé uzdravováni z různých nemocí, slepí vidí, chromí chodí - Bůh ukazuje skrze tyto muže svoji moc!

Je úžasné vědět, že tolik lidí (55 milionů za posledních 10 let) v Africe přijalo, že Bůh poslal svého jediného syna, aby za ně zemřel a smyl tím jejich hříchy!

Reinhard Bonnke nakonec sice nepřijel, ale Daniel Kolenda a další jeho spolupracovníci přinesli dobré slovo všem, kteří na konferenci přišli.

Pro představu, jakou zprávu pan Bonnke a Kolenda šíří, sdílím krátké video, enjoy :)

Viktoru Dykovi

Nepatřím již více realitě,
domovem stal se mi sen.
Vyrostla jsem v dospělé dítě
devátá vlna bere mě v plen.

Na jejím hřebeni v pokoji hovím,
smířená se svým osudem,
veze mě pryč - dobře to vím,
však věčně nikdo tu nebudem.

Tiše se do hlubin potápí
mé sny, naděje a touhy.
Umírají, však já se netrápím,
život je jenom vánek pouhý.

Známo je mi, že umírám,
já netrápím se nic,
Sen věčný, krásný, čistý,
jen tomu běžím vstříc.

Limerick

Nedávno jsme dostali v hodině čaštiny za úkol přepsat následující limerick do jiné formy. Tady je moje verze.

Byl jeden starý muž z města El Paso

pomáhal manželce dusiti maso.

Stalo se časem,

že spletla si s masem

starého muže z města El Paso. 

– Edward Lear

Kdysi kdesi žila žena.
Smutná byla, neblažená.
Bohatá a krásná byla,
kdysi kdesi žena žila.

Přišel chlápek z města Paso
(El by předtím mělo být),
viděl ji a řek': "Ty kráso !
Za ženu ji musím mít !"

Svatba byla - velkolepá !
Nevěsta jak růže květ !
Navenek ač byla lepá,
trn v srdci stih jí vypučet.

Že manžela milovala ?
Ano, mohlo se to zdát.
Však ona všechno jenom hrála
a stále nemohla se smát.

Proč taková a ne jiná
musela ta žena být ?
Asi byla něčím vinna,
as byl její otec žid ?

Přesto - jednoho dne zrána
chtěla dusit maso,
za záda jí chlípně stoupnul
chlápek - ten z El Paso.

Prý: "Pomůžu ti, růže moje,"
praví, zástěru si váže,
s její šňůrou kolem krku
dál se ženy táže:

"Co to děláš, ženo moje ?"
Hloupý, hloupý muž !
Dožral ji a ani nesíp'
když měl v srdci nůž.