středa 31. července 2019

Ekologický Guilt Trip: Kdo může za sáčky v oceánu?

V angličtině existuje krásný termín “guilt trip”, který znamená, že jednání nebo slova některých lidí člověka může poslat na emocionální výlet plný pocitů viny a výčitek. Takový guilt-tripping se dnes děje na denní bázi, od osobních vztahů přes marketing a média až po ekologickou osvětu. A právě tam bych se chtěla zastavit. 

Tento sáček vyhodil český neznaboh v Budějicích
do Vltavy a tak se dostal až do oceánu
Jako průměrný Čech, třídím odpad. Říkám průměrný, protože tak to dnes už je - odpad třídíme. No, nestačí to. V oceánech roste ostrov odpadků a zprávy o velrybách s kilogramy plastů v žaludku se stále objevují. Takovým způsobem nás země třetího světa posílají na onen guilt trip, protože zatímco tamní lidé se zabývají banalitami jako kde spát, co jíst a kde najít práci, už jim nedojde, že kelímek od jogurtu se nehází do řeky, ale do plastů. 

Další úroveň je žít bez odpadu, bez obalu, bez plastů. Pěkný ideál, ale jak moc ekologický, to už ukáže až budoucnost naší planety. Kolik smogu vyprodukujeme než dojedeme do toho jednoho obchodu bez obalu, který připadá na náš okres? Kolik vody a tepla spotřebujeme na praní látkových plen? Kde leží opravdové ekologické problémy, které když se vyřeší, bude naší zemi opravdu lépe?

Nemám nic proti snaze chránit planetu. Myslím, že většina lidí, kteří mají děti, si silně uvědomují, že vůči jejich budoucnosti mají v tomto ohledu určitou zodpovědnost - a musí ji plnit! Ale nenechte se posílat na guilt trip jenom proto, že někde umřela velryba, nebo že si v obchodě dáte cibuli do igelitového sáčku.  

Pravda je, že naše doba není hezká. Lidé dávají životnímu prostředí zabrat už desítky let a my v tom pokračujeme - protože jsme lidi. Naše přirozená duchovní zkaženost se projevuje i na světě kolem nás. Je velmi smutné, že vymírají některé druhy zvířat, že zažíváme znečištění a přelidnění a smog všeho druhu. A budeme dělat všechno, co má smysl, pro to, abychom našim dětem zařídili lepší budoucnost. A možná prvním krokem k tomu může být naučit se nežít na guilt tripu, zmítaný negativními zprávami médií, ale hledat fakta a podle nich přizpůsobit svůj životní styl.

pondělí 29. července 2019

KNIHA: J.R.R. Tolkien - A Biography

Nemohla jsem odolat a přikázala jsem si přečíst celý Tolkienův životopis z pera Humphrey Carpentera ještě předtím, než uvidím letošní film inspirovaný jeho životním příběhem. Píšu "inspirovaný", protože...řekněme, že kdo si chce film Tolkien užít, nesmí vědět, jak to bylo doopravdy. 

Samozřejmě důvod, který mě hnal k četbě této knihy nebyl jen nový film, ale i můj zájem o C. S. Lewise a lidi, kteří jej a jeho tvorbu ovlivnili. A protože se zdá, že nelze mluvit o Lewisovi, aniž bychom vzpomněli na Tolkiena a naopak, ani tentokrát jsem nebyla zklamaná Carpenterovým líčením jejich přátelského vztahu. 

Zase o trochu více mi pomohla tato biografie pochopit Tolkienův a Lewisův přístup k alegorii. Tolkien konkrétně, jak se zdá, měl vztah k alegorii velmi vyhraněný ("Alegorii nesnáším kdekoli ji vidím.") hlavně proto, že mu v ní vadila dominantní role autora. "Preferuji historii, pravou nebo vymyšlenou, jejíž a p l i k o v a t e l n o s t na myšlenky a zkušenosti čtenáře je rozličná." Aplikovatelnost, narozdíl od alegorie, dává čtenáři svobodu; boj dobra a zla, jak to sám nerad nazýval, je podle Tolkiena jen součástí této historie.  Jakékoli snahy vyložit Pána prstenů jako předchozím článku.
alegorii, ať už křesťanskou nebo politickou, radikálně odmítal. Tolkien tvrdil, že pokud příběh lidem něco připomíná, je to ten pradávný mýtus, který si našel cestu i do jeho příběhů. O procesu Tolkienovy tvorby jsem trochu psala v

Na Tolkienovi mě pak zaujalo ještě několik věcí. Jednak, navzdory jeho nesmírnému talentu, i on se potýkal s tím, co bychom dnes nazvali prokrastinací, i on musel balancovat pracovní, rodinnou a tvůrčí stránku svého života a ne vždy se mu to dařilo. Připadá mi kouzelné, že jeho manželka zavedla, že když zazvoní na zvonek, Tolkien se musí zvednout od své práce a okamžitě přijít k jídlu. 

Další věc, která mě zaujala, byl počet míst na kterých bydlel. Snažila jsem se to spočítat; nemohu tvrdit, že se jedná o přesné číslo, ale myslím, že se Tolkien za svůj život stěhoval asi osmnáctkrát. A potom samozřejmě příhody o jeho bezkonkurenčním smyslu pro humor. Jednou se například převlékl za severského válečníka a naháněl po ulici souseda se sekerou v ruce. :D


CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: A Biography [Kindle]. New York, NY: Houghton Mifflin Company, 2000 [cit. 2019-07-29]. ISBN 978-0618057023. Dostupné z: Amazon Kindle Store

neděle 28. července 2019

Emma 3!

Slavili jsme Emminy třetí narozeniny, tentokrát s motivy jejího oblíbeného seriálu Tlapková patrola!

Z minulých let jsem se poučila o následujícím:
Batole je stejně nadšené z jednoho fóliového balonku jako z promyšlené výzdoby. Vzala jsem to tedy celé víc s klidem :D

Barevná škála byla: červená, žlutá, modrá, bílá. Aliexpress zajistil fóliové balónky a svíčky s pejsky. Zápichy do muffinů a girlandy jsem vyrobila, ale teď jsem zjistila, že je nemám vyfocené :D Jedna byla z tlapiček a druhá klasická střapcová... Spolu s maminkou a švagrovou jsme zařídily občerstvení.

Švagrová pak ještě donesla barvy na obličej, z toho byly děti nadšené!

Strýc se osvědčil jako face painter. 

Rebelka!

Velký smutek :( Narozeniny má až za půl roku :D

úterý 16. července 2019

KNIHA: Planet Narnia

Každý vědec nebo myslitel, který odhalí něco velkého, musí čelit smíšené reakci svého okolí: jedny naplní radost z nového objevu a vrhnou se sami do potvrzování nových zjištění. Jiní budou posuzovat nové informace velmi přísně a nakonec se jí pro její zdánlivou pošetilost vysmějí. Mezi těmito dvěma tábory jsem se pohybovala po celou dobu čtení Planet Narnia od Michaela Warda.* 

Dr. Michael Ward, oxfordský profesor a bývalý anglikánský kněz, který konvertoval ke katolictví, se Lewisem zabýval při svých doktorských studiích. Jeho výzkum k disertaci jej přivedl na stopu jistého vzorce v Letopisech Narnie, který propojuje všech sedm dílů: Lewis se řídil předkopreníkovskou astronomií. 

Model, ve kterém je země ve středu všeho dění a kolem ní obíhá sedm planet (Jupiter, Mars, Sol, Luna, Merkur, Venuše, Saturn), byl vyvrácen Mikulášem Koperníkem již v 16. století. Ptolemaiovská geocentrická soustava měla ale pro Lewise větší kouzlo a její propojení s mýtickými bohy živilo jeho představivost. Proto se Wardovi zdá, že každé knize ze série Letopisů Narnie propůjčil charakteristiky jedné z planet/jednoho z božstva. Díky tomu jsou Letopisy tak soudružné, čtivé, promyšlené a proto i populární, říká Ward. 


Ward sleduje podobnost mezi planetami a jednotlivými díly Letopisů následovně:

Lev, čarodějnice a skříň - Jupiter; motivy vládce, vysvoboditele, moci, která je nade všechny ostatní
Princ Kaspian - Mars; motivy války, rytířství, armády
Plavba Jitřního poutníka - Sol; motivy slunce, moudrosti, štědrosti, života
Stříbrná židle - Luna; motivy vody, stříbra, psychické nestability, mise
Kůň a jeho chlapec - Merkur; motivy dvojic, oddělení a shledání, rychlost, ticho, schopnost vyjadřovat se
Kouzelníkův synovec - Venuše; motiv lehkosti, humoru, krásy, zrození, tepla, sladkosti
Poslední bitva - Saturn; motivy smutku, smrti, dospělosti, stáří, přemýšlivosti

Dr. Michael Ward je učenec velmi sečtělý. Každá kapitola hlavní části jeho knihy zkoumá motivy planet nejen v Narnii, ale také v Lewisově poezii, v jeho myšlení a v některých pasážích Lewisovy Kosmické trilogie. Jeho výzkum je pečlivý a hluboký, jeho argumenty velmi přesvědčivé. V určitých ohledech opravdu odpovídá na otázky, které se jiní snažili zodpovědět tím, že Letopisy připodobnili k sedmi svátostem, sedmi smrtelným hříchům, či jiným křesťanským konceptům. Žádný, podle Warda, nesedí tak, jako připodobnění k sedmi planetám ptolemáiovské soustavy.

Navzdory své přirozené rezervovanosti vůči další teorii výkladu Letopisů, nemohu Wardovi upřít neuvěřitelnou pečlivost v kritice textů, ale i kontextu. V Lewisově a Tolkienově tvorbě se často mluví o nezáměrnosti jejich tvůrčího procesu. Tolkien především příběhy nevymýšlel, on je odkrýval. Pokud někdo jeho textům nerozumněl a zeptal se ho, co to znamená, Tolkien řekl “Nevím, pokusím se to zjistit.” Ne vymyslet. Zjistit.** Od Lewise slýcháme něco podobného. Ve své korespondenci zmiňuje, že obrazy inspirující k napsání Letopisů k němu přicházely postupně a on příběh psal za pomoci imaginativního odkrývání těchto pradávných mýtů. Přesto se Lewisovi vyčítá, že Narnii napsal horkou jehlou, příliš alegoricky a příliš povrchně. Pokud stojí vedle Tolkienova díla, může se tak zdát. Ward tento dlouholetý schod mezi dvěma autory srovnává tím, že nachází v Lewisově díle mnohem promyšlenější kostru. Říká, že Lewis pracoval nejen záměrně, ale i strategicky. Naznačuje, že to měl celé v plánu dlouho předtím, než začal Letopisy psát a systematicky se držel jednoho vzorce. Zda byl jeho tvůrčí proces zcela vědomý si Ward říci netroufá.

Z knihy Planet Narnia mám smíšené pocity. Na jednu stranu, Wardova argumentace je logická a v mnoha bodech sedí. Na stranu druhou, mezi své argumenty nemůže přidat Lewisovo osobní prohlášení, že s tímto záměrem Letopisy psal. 


*WARD, Michael. Planet Narnia: the seven heavens in the imagination of C.S. Lewis [Kindle e-kniha]. New York: Oxford University Press, 2008 [cit. 2019-07-15]. ISBN 978-019-5313-871. Dostupné z: Amazon Kindle Store

**Chapter VII: War. J. R. R. Tolkien: A Biography [Kindle]. New York, NY: Houghton Mifflin Company, 2000 [cit. 2019-07-15]. ISBN 978-0618057023. Dostupné z: Amazon Kindle Store

pondělí 24. června 2019

KNIHA: C.S.Lewis - A Life

Měla jsem v rukách nejeden životopis zaměřující se na Lewise, nicméně C.S.Lewis - A Life jehož autorem je Alister McGrath mě zaujal zatím nejvíce. Jak McGrath sám v úvodu knihy čtenáři připomíná, sleduje v životopisu Lewisovu cestu coby učence, apologety a spisovatele. Sleduje, kteří autoři či myslitelé Lewise inspirovali a jak se jejich vliv odrážel na jeho vlastním díle. Vedle notoricky známých a s Lewisem spojovaných jmen jako G. K. Chesterton nebo G. MacDonald se pak objevují E. Spencer, E. Nesbit, H. G. Wells nebo Ch. Williams. McGrath zmiňuje konkrétní díla, spojuje je s útržky z Lewisovy korespondence a v bohatých, leč stručných rozborech Lewisových děl odhaluje, jak přesně se tyto vlivy projevují i v jeho tvorbě. 

McGrath pečlivě popisuje Lewisovu konverzi ke křesťanství a myšlenkový přerod, který ji doprovázel. Až neuvěřitelně poetická je McGrathova interpretace pasáže z Lewisova dopisu, ve kterém popisuje den, kdy uvěřil v Boha. McGrath si všímá zmínky o modrých květech, které Lewis zahlédl cestou do Zoo a s plynulou elegancí tento symbol stopuje napříč Lewisovým životem až k původnímu zdroji: Novalisovu románu Heinrich von Ofterdingen, kde modrý květ symbolizuje “smíření mezi rozumem a imaginací, mezi světem, který pozorujeme kolem sebe a subjektivním světem v našem nitru.” Touto, dle mého názoru troufalou, až okouzlující, exegezí si mne McGrath získal.

Právě ke smíření rozumu a imaginace muselo u Lewise dojít, aby jeho konverze mohla být dokonána. Jeho přítel J. R. R. Tolkien mu v tom byl velmi nápomocen, ačkoli nebyl první ani jediný, s kým Lewis o křesťanství hovořil. Když se pak podíváme na Lewisovu bibliografii, vidíme, že jeho nově objevená víra byla doslova palivem jeho autorské tvorby. Z počátku byla spíše apologeticky zaměřená, jak je vidět v dílech Problém bolesti, K jádru křesťanství, Zázraky či Rady zkušeného ďábla. V určitý moment se ale Lewis začíná přiklánět k imaginativně narativní formě apologetiky a tvoří Kosmickou trilogii a Letopisy Narnie. Sám se v jednom z dopisů vyjádřil, že “člověk nemůže stále víru obhajovat, musí taky mít čas se jí sytit.” Z této nálady pak máme díla jako Úvahy nad Žalmy nebo Čtyři lásky.

Co mě zaujalo, byla domněnka, patrně všeobecně známá mezi těmi, kdo studují Lewise: byl prý misogyn. Chce-li někdo tuto myšlenku obhájit, může se pokusit tak učinit na základě jakýchsi před postmoderních předpokladů, se kterými pracuje v Té obludné síle a některých zmínek v díle K jádru křesťanství. Lewis byl nicméně, stejně jako jsme snad trochu všichni, produktem své doby - sám o sobě tvrdil, že je dinosaurus. Sice nebyl bojovníkem za práva žen, nicméně z jeho konkrétní korespondence víme, že si velmi vážil mnoha žen pro jejich akademický, literární, či čistě intelektuální přínos -  mezi takové se řadí Dorothy Sayers, Rith Pitter nebo Joy Davidman. K dobru mu také může být i fakt, že zaštiťoval The Socratic Club - oxfordský studentský klub vyhrazený debatám mezi ateisty/agnostiky a křesťany, ze dvou třetin tvořen ženami. 

Protože je jeho dílo předmětem mého studia, bylo příjemné připomenout si, že muž s tak velkými myšlenkami žil tak obyčejný život, hledal práci, neměl dost peněz, zbytečně si dělal nepřátele, musel se starat o rodinu atp. A že vlastně i navzdory tak obyčejnému životu měl tak velké myšlenky.