středa 7. června 2017

Mrs. Hyde

A day like every other,
sun goes up and down.
I'm meeting well-known person
as darkness falls on town.

Her name is Hyde* and I have a feeling
this girl is more than friend.
She's part of me, my inner being...
She's here, she's dark; my courage fleeing,
she emerges and I know well:
Here she is.
And here's my end.

The worst  of worst from my soul's depth,
the thoughts, the words, the acts I fear
All of it means one thing: death.
And all of it is oh so near.

How do I end this viscious date
and send Hyde on her way?
It's hard to say no to this mate
but I need to - come what may!

Help me, please, oh God above,
my hope, my father, the lord of Love!
Come, rescue me, rescue my life!
Clense my heart, my hands, my mouth...

Only you can break the spell,
kill Hyde on the cross.
Save me from the burning hell,
give me strength as I'm at loss.


*For better understanding of this allusion I recommend reading Strange case of Dr. Jekyll and Mr. Hyde.

sobota 28. ledna 2017

Emoji Bible

Opět se vracím na bloggerskou scénu s komentářem současných trendů. Co mi pohlo žlučí tentokrát? Je to Emoji Bible!

Narazila jsem na článek hovořící o novém “překladu” Bible, který si nevystačí pouze se slovy, nýbrž používá i dnes velmi populární emoji=smajlíky, obrázky. Překlad má podnázev “Bible pro mileniály”(Scripture 4 millenials) a dá se na iTunes pořídit za necelé tři dolary. Autor tohoto překladu si ovšem přeje zůstat anonymní, přičemž médiím zůstává nejasné, z jaké je denominace, či zda je vůbec věřící.
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi...nebo hvězdy a zeměkouli? 

Jasně, hrozná sranda. Ha ha. Přeložíme Bibli do smajlíků, přiblížíme ji mladší generaci. V jiné časové linii nebo v zrcadlovém vesmíru bych se tomu asi zasmála. Proč teď nemůžu?

Srozumitelnost Písma a jeho přiblížení modernímu člověku je rozhodně populární záležitostí a já povětšinou nemám problém s uznávanými překlady, které se o ni snaží. Osobně preferuji v překladu spíš přesnost, nicméně nestavím se teď do role arbitera. “Emoji překlad” ale dlouhým krokem překračuje čáru a mizí daleko za ní. Mou obavou je, že ji někteří vezmou vážně a neskončí u shovívavého smíchu. Mou obavou je, že se Emoji Bible začne ”číst”.

No dobře, číst je přehnaný pojem. Spíš prohlížet. Podobné texty jsem naposledy měla před sebou, když jsem v 10ti letech procházela časopis Sluníčko a popíjela přitom Fruko.

Pokud přestaneme číst Bibli na úkor obrázkové knížky, jsme ztraceni. Pouze Písmo má proměňující moc a jeho znetvoření podobným způsobem není nic jiného, než hloupý pokus o uvedení zmatku do jeho obsahu. Je mi jedno, že generace mileniálů má problémy s přečtením čehokoli, co nemá komiksovou formu. Pokud chceme být promeňováni, usvědčováni a tříbeni, jako křesťané nikdy nesmíme nad Písmem ohrnovat nos.

sobota 31. prosince 2016

Pour féliciter 2017

Je to dlouho, co jsem o sobě na blogu nedala vědět a tak využívám tohoto období, abych shrnula uplynulý rok. Nevím jak vám, ale mě uběhl strašně rychle! Tolik velkých věcí zaměstnalo moji mysl, že mi loňské vánoce splývají s letošními. Taky mám ale pocit, že ať už to byl rok jakýkoli, konečně jsem na něco přišla...respektive, jsem blíž tomu, co mi vždy chybělo. Ale popořádku. V roce 2016 jsem:

-dala výpověď v práci
-úspěšně a bez komplikací dokončila 1., 2. i 3. trimestr těhotenství
-porodila krásné, zdravé dítě
-se ocitla na pokraji svých sil a uvědomila si, že NIKDY nebudu dobrou matkou bez Boží pomoci
-poznala nové úrovně únavy, stresu, bezmoci, frustrace a deprese
-PŘEŽILA vše výše uvedené.

Neshovávám se za klišé, jako plnokrevnému mileniálovi mi mateřství zatím dalo celkem přes hubu. Ale snažím se vždycky znova postavit. :)

No, pro následující rok si nedávám neotřesitelná předsevzetí, ale protože se na něj celkem těším (mám naději, že vše bude jen lepší!), chtěla bych ho prožít v duchu následujícího. V roce 2017 chci:

-méně přemýšlet o tom, co si (o mně) myslí druzí
-zaměřit se víc na již existující vztahy v rodině a s přáteli
-dělat věci, které mi dělají radost a přidávají mi na sebevědomí
-víc se spoléhat na Ježíše, víc mu důvěřovat a být mu víc vděčná.

To jsou čtyři věci, které mi do určité míry v uplynulém roce chyběly, ale jejichž důležitost jsem si tím víc uvědomila.

Jak jste na tom vy? Co vás 2016 naučil? S čím jdete do nového roku?

Přeji všem jen to nejlepší!


sobota 31. října 2015

Mít správné brýle

Identita je poslední dobou celkem aktuální téma. Čím dál častěji na Facebooku narážím na sdílené příspěvky svých kamarádek o tom, jak je třeba mít se ráda taková, jaká  jsem, přijímat se. Videa o přehnaných nárocích médii a o tom, jak vzniká ideální žena s pomocí photoshopu viděla už také většina členů sociálních sítí. Mé minulé články svědčí o tom, že i já se tímto tématem nemálo zabývám. Proč je to pro nás tak důležité? Ženy vždycky chtěly být krásné, hledaly si svoje místo ve společnosti a také nejčastěji podléhaly sociálním tlakům.

Když jsem poprvé otevřela Identitu, jejímž autorem je proslulý Ted Dekker, nečekala jsem, jak moc se dotkne mojí duše. Identita je pouze první ze čtyř dílů série Eyes Wide Open* a zafungovala na mě jako návnada na háčku - hned jak to šlo, jsem si pořídila i tři ostatní díly. Dekker rozehrává příběh celkem jednoduše.

Hlavní hrdinka je průměrnou, zakomplexovanou sirotou, která si není jista, jaký směr by měl její život nabrat. Ztratí se jí přívěšek a protože je to jedna z mála věcí, kterým ve svém životě připisuje hodnotu, vydá se jej hledat. Shodou několika velmi drsných zvratů (jaké má Dekker ve zvyku) se ocitne ve sklepě psychiatrické léčebny. Vedoucí té léčebny ji nedopatřením zařadí mezi pacienty a tím začíná léčba jejích 'problémů'. Ačkoli je nejdřív zmatena, po několika dnech v léčebně podlehne přesvědčení, že je narušená. Sama se rozhodne pro nabízené řešení - celkovou plastiku a liposukci, pro zlepšení jejího vzhledu a odstranění jejích komplexů. Zpočátku je s výsledky operace nadšená, ale posléze si uvědomuje, že její rozhodnutí bylo velmi ukvapené. Nenáviděla se, když byla normální, nenáviděla se, i když byla “upravená”. Když už si čtenář myslí, že není cesty zpět, že se tedy hlavní hrdinka bude navždy motat ve svých problémech a nikdy se z nich nedostane, nalezne naše protagonistka zvláštní brýle. Když si je nasadí a pohlédne do zrcadla, nejen že vidí odraz sebe sama před operací, ale také jí ten obraz nepřipadá odpudivý jako předtím. S překvapením zjišťuje, že se vlastně má ráda tak, jak vypadá. Nechci zabíhat do přílišných detailů, nicméně hrdince je posléze vysvětleno, že ony brýle jí pomáhají vidět se, jak by se měla vidět. Průvodce, který jí toto vysvětlí, pronese ještě několik pravd:

“Jsi dokonalá stejně, jako je dokonalý tvůj Otec. Stvořená kompletní a bez viny. … Krásná. Taková, jaká jsi a bez jakékoli změny tvého pravého já. Očištěná. Stvořená správně. Žádné odsouzení není možné, žádná korekce není potřebná. Tvým jediným problém je nyní pouze ten, který si sama způsobuješ tím, že se zaslepuješ vůči tomu, jak krásná jsi.”

“Jedinou úpravu, kterou potřebuješ, je ve vnímání toho, kým jsi coby dcera svého Otce. … Pokud budeš tajně nenávidět některou část sebe, budeš tajně nenávidět část toho, který tě stvořil.”

“Měj se ráda … tak, jako tě má rád ten, který tě stvořil a stvořil tě kompletní, bez jakékoli viny nebo vady. Dívej se na sebe novýma očima. Teprve pak uvidíš, jak je svět nádherný. Všechno v něm. Každá jizva, každé zranění, každá slza, každá radost. Nádherná.”


Myslím, že to Dekker vložil do úst své postavě dokonale. Velice často se stane, že nevidíme pravdu jasně a nejen, že je náš pohled špatný, ale máme na sobě špatné brýle - ty, které nás obviňují z toho, že nevypadáme jako dívka z obálky časopisu, ty, které nám ukazují na všechny pomyslné ‘vady’, které můžeme mít. Ty, které nás pokaždé, když se díváme do zrcadla, upozorňují na to, že dokonalé nejsme.

Možná jste se dnes, stejně jako já, probudily s pocitem, že máte divné vlasy, pleť nic moc  a ty nové džíny jsou po vyprání zase trochu těsnější. Po hodinovém zápasu s vlasy, make-upem a oblečením, zoufale vzdáváte a z domu odcházíte s pocitem, že “dneska už to lepší nebude”.

Proč s tím prostě nepřestat a necítit se dobře? Musíme si dávat pozor, jak se na sebe díváme a čí brýle si nasazujeme! Nikdo nechce žít ve lži, je to tak? Tak v ní žít přestaňme! Pojďme se naučit vidět se tak, jak nás vidí náš nebeský Otec. Pojďme se pro to rozhodnout ještě dnes. Přidáte se ke mně?

* Eyes Wide Open (česky Oči dokořán) je série vydaná prozatím pouze v anglickém jazyce. První díl je ve verzi pro Kindle možné získat zdarma na e-shopu Amazon.com. Ostatní tři díly jsou po třech dolarech. 

pondělí 14. září 2015

Delfíni a já

Zdál se mi dnes divný sen, který mě probudil o hodinu a půl dříve, než mi měl zvonit budík. Snažila jsem se uklidnit a tak jsem myslela na delfíny. Mám moc ráda podmořský život (pokud mě zrovna nechce požahat nebo sežrat) a když relaxuju, čtu si o velrybách a různých jiných rybičkách a včera jsem při tomhle čtení narazila na roztomilý druh delfína. Nevím, jak se jmenuje česky, v angličtině je to Dusky Dolphin. Má jiné zbarvení, než delfín Filip, kterého znám ze seriálu, a prý se vyžívá v akrobatických skocích nad hladinou. 
Takto Dusky Dolphin vypadá :)
Přesto ale, když čtu o takovýchto nevinných druzích, dostanu se většinou i k informacím, které uvádějí čísla upytlačených delfínů a velryb a někdy i způsoby, jakým s takovými zvířaty nakládají skupiny méně citlivých lidí. Je to zvláštní. Chtěla jsem si jenom po nepříjemném probuzení zlepšit náladu přemýšlením o delfínech, nicméně mě to celé dostalo zpět k myšlence, kterou mi vnuknul již ten zlý sen - tenhle svět je divný. 
Nedávno jsme s manželem byli na koncertě Tomáše Kluse a ačkoli se se synkretickým světonázorem tohoto optimistického písničkáře nikdy plně neztotožním, zůstala ve mně po jeho vystoupení rezonovat otázka: Proč jsme vlastně takoví? Lidé jsou obklopeni takovými krásami! Podmořským životem můžeme začít a amazonskými pralesy skončit. Proč má lidstvo tendenci to vše ničit? Proč dusíme přírodu, řezáme ploutve žralokům, nehumánně zacházíme se zvířaty, protože je vnímáme jen jako maso ke konzumaci? Proč jsme zlí na sebe navzájem a nejsme schopni dosáhnout takové míry sebeovládání, abychom nebyli? 
Nejsem enviromentalistka ani vegetariánka, nicméně jsem křesťanka, a proto ve mně tyto otázky rezonují silně. Protože Bůh stvořil svět dokonalý a chtěl, abychom si ho užívali v jeho dokonalosti...to, že se to celé tak zvrtlo, protože člověk se rozhodl (a rozhoduje) dělat věci po svém, nebylo jeho záměrem. Bůh stvořil zemi a všechno na ní, aby zjevovala jeho slávu a dokonalost lidem, které na zemi postavil. Autor biblického dopisu Římanům čtenářům píše:
Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.
Jenže této zemi, kterou stvořil, ustanovil také morální pravidla vyplývající z jeho povahy a stanovil princip, který platí pro všechno jeho stvoření: Mzdou hříchu je smrt. Hříchem je vzpoura proti Bohu, minutí se cílem, který on pro nás nachystal. Hřích je zlem vůči sobě samému, či těm, kdo jsou kolem mě. Když se tedy rozhodujeme nebýt s Bohem, vydáváme se na cestu, která v posledku nevede k dobrému, ať už její  výsledky vidíme hned, či se dostaví až posléze. Fakt, že se lidé rozhodují pro jiné cesty, než je ta za Bohem, má za výsledek i to, že náš svět degraduje jak po morální, tak po fyzické stránce.
Kdyby to končilo tady, byl by Bůh bezohledný despota. Já jej ale chápu jako milujícího Otce, který vždycky bude milovat své děti (ať zlobí, nebo ne) a všechno, co stvořil. Mzdou hříchu je smrt, ano, a žijeme v padlém a degradujícím světě. Ale Bůh je tím prvním, který nad tím pláče. Proto poskytuje MILOST. Každému člověku dává čas a prostor nerozhodovat se pro zlo, ale jít za dobrem, činit svět lepším s jeho pomocí. Mít rád lidi kolem sebe, zbavit se věčné nespokojenosti, dosáhnout vnitřního pokoje. Mít sílu bojovat za dobré věci a odmítat ty špatné. Vůle člověka je silná, ale nedovede jej ubránit před hříchem. Bůh v tom může pomoct. 
A přesně takhle jsem se dostala od delfínů až k smyslu svého života. :D Mám ráda delfíny, protože jsou vtipní a mám ráda Ježíše, protože mi v dnešním světě dává naději. Co vy? Máte naději? Žijete v milosti nebo pod zákonem smrti? Přeju vám život (a radost z delfínů)! :)

Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Římanům 6,23)