úterý 31. července 2018

Co je dobré?

V čestině umíme tak hezky ocenit, když si někdo umí vybrat. Řekneme: Ta ví, co je dobré! Naše dcera tuhle při večeři z našeho vegetariánského burritos jedla jenom zakysanou smetanu, kterou jsem jí dala navrch. Snědla ji a řekla “ešte málo” (přeloženo: Ještě trochu, prosím). A napadlo mě to: Ta ví, co je dobré. Ale je to tak? Jedla jenom to, co jí chutná, ne to, co je nutričně bohaté a vposledku dobré pro tělo. 

Ach, kéž by to šlo, abych v tom neviděla paralelu pro život nás dospělých! Ale nejde to. :D U těch malých dětí je vidím všude, protože… my dospělí jsme vlastně pořád děti. Jenom trochu starší, chytřejší a vyčůranější. 

Takže, ví vůbec člověk, co je pro něj dobré? A když už si myslí, že ví, co když je to jen naším omezeným pohledem, který nemá to poznání, nemá celý obraz. Pak s nadšením jíme smetanu a myslíme si, kdovíjak je super, že to, co je pro nás dobré i dobře chutná. A pak přijde někdo, kdo je v životě dál, ví víc a řekne: Ne. Jez i burrito, jinak tě bude bolet břicho. 
Pfff. Doteď mě nebolelo, tak proč by mělo začít? Ale když už o tom mluvíš...něco na tom bude… jak to, že jsem to neviděla? Jak to, že jsem to neviděla celé, ale jen částečně?

Mojí životní otázkou je právě tohle. Proč prostě některé věci nevíme rovnou? Proč se je musíme učit a při tom si uhnat pár nepříjemných chvil s ‘bolením břicha’? Já vím, aby se budoval náš charakter, abychom rostli, bla bla. Někdy je to naprd. 

Ale vzpomněla jsem si na příběh jednoho chlápka, který to měl taky naprd. Jak se to píše v Bibli, žil v Ježíšových dobách a byl hodně bohatý. Asi to tak měl moc rád a připadalo mu to dobré, ale asi se mu do hlavy taky vetřela otázečka, jestli to není jenom smetana. Jestli někde není ještě burrito, kterému by se měl věnovat. Vyhledal tedy Ježíše a zeptal se ho: 

„Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“ 

Otázka se zdá dobře položená, že? 

On mu řekl: „Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“ 

Což bylo, jako by mu řekl: Jez smetanu i burrito. Chlapíkovi to přišlo asi jako dost základní odpověď, protože to tušil už dávno, tak se ptal dál: 

„Která?“ 

Ježíš odpověděl: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit,  cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“  

Mladík mu řekl: „To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?“

Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“

Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.

Aha. Takže tady byl jeho zakopaný pes, tohle byl ten větší obraz. Vsadím se, že ho taky začalo bolet břicho. Ježíš mu chtěl říct, že i když bude jíst vegetariánské burrito se smetanou, bude to fajn, ale do budoucna ho to nezachrání. Potřebuje prostě mít někoho, kdo mu bude vždycky pomáhat vidět ten větší obraz. Mámu, nebo (spíš) Tátu, který je Dobrý a taky mu vždycky řekne, co je dobré. I když se mu to někdy nebude líbit, i když mu to nebude chutnat a i když to pro něj bude extra těžké udělat, protože to tak prostě je. Někdy je to naprd. Ale když vedle sebe máme toho správného průvodce, může to být naprd trochu míň. 

neděle 29. července 2018

Emmulus má 2!

Loňská oslava
Moje milovaná dcérenka letos slaví dva roky na tomto nehodném světě! Nebylo pro mne tedy jiné cesty, než se již v lednu plně ponořit do fantazírování o dokonalé dětské oslavě. Loni byla Emma i její stejně starý bratranec příliš malí, aby docenili tématickou oslavu, takže jsem vše jenom ladila do vybraných barev. Letos jsem už věděla, jakým směrem se bude výzdoba ubírat. Barevné schéma, téma, přípravy Světle modrá, žlutá, bílá. Gumové kačenky. Jelikož je to oslava holky a kluka, nechci volit barvy, které jsou genderově zatížené...respektive, nechci používat růžovou. Navíc, tahle barevná triáda je mi blízká už od naší svatby O:) Takže od toho se odvíjel nákup materiálu na výrobu výzdoby. Někdy v únoru jsem si založila excelovou tabulku, kam jsem si napsala, co za výzdobu mám vyrobit a házela jsem si tam odkazy na věci z Aliexpressu nebo jiných e-shopů. Excelová tabulka v naší rodině není nic neobvyklého, máme ji třeba i na brainstorming dovolené nebo na tipy na vánoční dárky, takže se nedivte. :D Nemluvě o tom, že z Aliexpressu některé věci chodí třeba i dva měsíce, takže bylo třeba si v tom udělat přehled. 

Dekorace Girlandy jsem měla třech druhů. Svislé do fotokoutku a na okna, pak jednu se střapci, která šla ven a jednu na přechod mezi obývákem a kuchyní. Problém nastal ve chvíli, kdy jsme posledně zmiňovanou girlandu natáhli - kačenky se mi převracely hlavou dolů. Ota naštěstí vymyslel jednoduchý způsob, jak je zatížit a zároveň příliš nenarušit estetický dojem. 




Objednala jsem dva extra velké foliové balonky s číslem “2”. Jeden zlatý - skončil ve fotokoutku, a jeden modrý - většinu oslavy visel na okně, pak jsem ho sundala, abychom ho měli na hromadné fotce. 


Barevné balonky na terase byly z Pepca a některé popraskaly ještě před začátkem oslavy, jupí.

Nicméně zlatý hřeb všeho měly být všudypřítomné mini gumové kačenky. Dvě jsem chtěla dát na vršek dortu, ale protože jsem ho nakonec nepekla já, dala jsem je na své cupcaky. Zbytek mini kačenek jsem rozmístila po stole (bohužel nemám foto) s tím, že každé dítě si z oslavy mohlo nějakou odnést. Oslavenci taky dostali každý kačenku mezi jinými dárky (Emma kačenku oblečenou jako princeznu a její bratranec dostal kačera policistu). 

Detaily pro radost Jak ráda říkala moje svědkyně, svatba je o detailech. No já jsem se rozhodla toto moudro aplikovat i na druhou oslavu narozenin. Pořídila jsem Emmě i sobě šaty podporující barevné schéma a z Aliexpressu jsem si za pár korun objednala kačenkové naušnice a obal na telefon, s kterým jsem věděla, že budu celé odpoledne pobíhat a fotit. 
Jídlo Dělala jsem slané sušenky ve tvaru kačenek, banánové cupcaky s pudinkovým krémem a ovocné špízy. Vykrajovátko na sušenky jsem měla z Aliexpressu. Cupcaky sice krom kačenek navrchu neměli s tématem moc společného, ale zmiňuju je, protože jsem objevila absolutně bezkonkurenční krém na jejich zdobení: Pudink+šlehačka. Nic víc, nic míň. Není přehnaně sladký, není roztékající se máslový, není otravně neforemný. Prostě dokonalost!

Fotokoutek Popravdě řečeno, fotokoutek jsem večer před oslavou chtěla vzdát. Už prostě těch detailů a hloupostí, co bylo třeba dokončit, bylo tolik, že jsem se do ničeho dalšího nechtěla pouštět. Tady ale nastoupil hrdina dne (Ota), který koutek nejen zkonstruoval přesně podle mých preferencí, nýbrž mu také vymyslel dodatečnou funkci. Poté, co jsme v něm vyfotili děti a sebe a sebe s dětmi, jsme jej na druhý den využili jako plátno pro malování prstovými barvami. 


Takže, abych to shrnula, věřte, že oslava byla mnohem zábavnější, než tento článek :D Nicméně, když se podívám na seznam věcí, které by měla tématická oslava mít (http://www.auburnblue.com/2010/11/tips-and-ideas-for-planning-a-theme-party/), splnila jsem cca 5 ze 7 bodů a s tím jsem víc než spokojená. Super bylo taky počasí, dort, co pekla švagrová a všeobecně pohostinná atmosféra, kterou vytvořila moje maminka. Myslím, že si to užily i děti i dospělí. Teď si na chvíli hodím nožky na stůl a koncem srpna zakládám Excel s názvem Edovy 1. narozeniny. :D

sobota 23. června 2018

Grieving souls

We're all but grieving souls
Mourning losses of this life
From the first tooth that fell out
To losing your husband, wife

Even when we're winning we are losing
Even when we're happy we are sad
But it is the happiness we're choosing
Showing back to death and all that's bad

Everyday we die a little
As new moments pass us by
They are gone the second we meet 'em
Nothing; no one lasts forever,
once they get here, the moment they fly.


It all comes down to You and me
Facing each other in rage of my storms
When I can see You keep what's dear
In Your hands a new life forms.

středa 20. června 2018

Jak jsme slavili den dětí

Loni koncem léta jsme se přestěhovali do bytu v malém paneláčku (má jen čtyři patra). Hned jsme si všimli, že tu bydlí několik rodin s dětmi podobně starými jako jsou ty naše, či trochu staršími. Inspirovala nás jedna rodinka, která za hezkého počasí pravidelně mezi stromy před barákem hrála fotbal, a tak dostal Ota jednoho dne úžasný nápad: co kdybychom udělali den dětí pro tyhle malé sousedy? Oni si pohrají a my se seznámíme s jejich rodiči. Win-win, jak se dnes říká!

Samozřejmě jsme si prošli několika fázemi; začínali jsme s myšlenkou na povolení od města, půjčení mega skákacího hradu a prakticky obsazení místního hříště na celé odpoledne. Zde se hodí krásné české slovní spojení, že jsme se po zralé úvaze (a pohledu na naše dva caparty pod 2 roky) omezili na malinkatou akcičku pod naším balkonem. 


Ota venku zapojil Nespresso, takže dělal rodičům kávičku na přání. Já jsem připravila dětem ovoce, banánové lívanečky, mrkvové cupcaky a spoustu dalšího občerstvení přinesli i hosté...prostě, byla párty!







Vymysleli jsme čtyři stanoviště: housenku, kuželky, střelnici a bublinky. Housenku a bublinky jsem měla na starost připravit já, střelnici a kuželky Ota. 

Housenka


U některých účastníků byla velmi oblíbená :D
Housenka, do které děti házely míčky




















Kuželky

Kuželky uprostřed sídliště :)
Bublinky

Bublinky jsou kapitola sama pro sebe....rozhodla jsem se totiž, že si namíchám vlastní směs na velké bubliny. Našla jsem si recept na Pinterestu a přestože jsme ho na mililitr dodrželi, bubliny nám celkem brzo praskaly, což nebylo moc příhodné, když jsme chtěli dělat soutěž o největší bublinu. Přesto s tím bylo dost legrace a na další akci to zase zkusíme jinak, třeba se směs povede líp! 

Střelnice


Vodní střelnice

Vlevo je střelnice pro tatínky, vpravo pro děti. Vpravo je také vidět trpaslíček ve fialovém, který nám vodní střelnici celou dobu sabotoval. :D
Samozřejmě, že nám v ten den pršelo, takže jsme měli trošku stres, jestli to všechno proběhne...ale na samotnou akci déšť zrovna nepadal a když jsme mysleli, že začne, všechny jsme přesunuli k nám domů. Bylo to fajn odpoledne...i přesto, že vlastně hlavní aktér a motiv celé akce (tedy naše Emma), si nic ze stanovišť nedělal a nejvíc se zabavil u kýblu s vodou, která byla připravena na vodní střelnici. :D

čtvrtek 26. dubna 2018

Fotoprojekt: Koloběh života

Život je zvláštní. Člověk pořád o něco usiluje - ideálně o to, co právě nemá. Stále se zvyšuje úroveň obtížnosti a stále se musí přizpůsobovat. Je plný paradoxů a zvláštních zvratů. Kdybych si mohla zvolit vyprávět svůj příběh jinak, asi bych to udělala.

Především, lidé, kteří mi odešli, by zůstali.
1957 a 2014

Lidé, kteří jsou mi největší inspirací by zůstali na blízku.

1994 a 2018 #1
V některých chvílích bych zastavila čas.
2016 a 2018
A vložila bych do svých dětí ze sebe jen to nejlepší. :D
1994 a 2018 #2
Ale bylo by to tak správně? Myslím, že ne. Pořád věřím víc Bohu a jeho vedení než svým vypravěčským schopnostem. A nakonec, život je život. Lidi přicházejí a odcházejí, důležité ale je, kam směřují! :)