středa 23. srpna 2017

Jak jsem se stala Grinchem


Scéna, kdy Grinch vezme telefonní seznam a podle abecedy vykřikuje svou nenávist vůči jednotlivým Kdovíkům byla vždycky jedna z mých nejoblíbenějších.

“Antoníne Kdovíkame, já tě nenááávidím!
Bedřichu Kdováku, tebe taky.
Hnusíte se mi.”

Vždy mi připadala velmi vtipná... až dokud jsem se sama nestala Grinchem.

Na jaře jsme koupili byt. Velmi záhy jsme se od přítele paní, která nám ho prodala (pana S.), dozvěděli, že jsme koupili plochu a stěny - cokoli dalšího musíme doplatit. Nejdříve šlo o maličkosti, ale když došlo na sporák, baterie a dokonce i dveře (!), vařila se ve mě krev. Pan S. nás, nezkušené čumáky, držel na lopatkách falešným argumentem o jakémsi jiném kupci, který by mu dal o 100 tisíc víc. Nutno dodat, že než s námi skončil, moc mu do nich nechybělo.

Chtěli jsme se z podnájmu, kde nám bylo dobře, prostě jen přesunout do vlastního, kde nám bude ještě líp. Jaké bylo naše překvapení, když nám pronájemce, pan K., vypověděl smlouvu. Nenechal si vysvětlit, že do 4 měsíců jsme pryč jako na koni. Rozváděl se a tak chtěl co nejdříve zpět do svého. S 9ti měsíčním miminem se stěhuje těžko, ale zvládli jsme stres z narychlo hledání bytu a našli jsme ucházející náhradu. O trochu dražší, 4. patro bez výtahu...ale co, náš byteček na nás bude čekat a už v srpnu budeme tam! Měli jsme naději, byť byla ztrpčená nepochopením ze strany pana K.

Několik týdnů jsme řešili stěhování do nového bytu. Vše se zdálo být zařízeno předem, v srpnu se mělo vše rozjet a jako dobře promazaná mašina nás nejpozději do konce první poloviny měsíce měla vyplivnout v našem bytečku. Po návratu z dovolené 31.7. jsme nadšeně změnili adresu ve všech dokladech a očekávali začátek prací. Malíř práce po dnech odkládal, až se dostavil o týden později a prohlásil, že malovat nelze, že je třeba, aby nastoupil zedník, strhl současné a udělal nový štuk. (Následovala epizoda se skupinou zedníků, kterou nám milý malíř doporučil, nicméně ukázalo se, že se do práce hrnou stejně jako jejich doporučovatel.) V hlavní sezóně shánět zedníka na drobné práce není med, ale našli jsme firmu, které se to vešlo do rozvrhu. Firmu vede pán s nulovým smyslem pro humor, který sám ironii kraluje, ale u druhých ji nesnese a velmi rád opraví, stejně jako jakoukoli věcnou chybu, které se dopustíte... zajímavá komunikace. Ale pro nedostatek jiných možností jsme se pro firmu rozhodli.

Když se jejich práce chýlily ke konci a naše mysli se opět začaly upínat k zemi zaslíbené AKA našemu bytu, zavolal nám pronajímatel, pan P. Byl na Otu do telefonu hrubý, osočil ho z toho, že máme doma nepořádek, že jistě byt nepředáme v řádném stavu a proto prý kontaktoval s touto výtkou Otovy zaměstnavatele (Koho? A co jim řekl? Hudry hudry, mají doma bordel? Seriously?). Proč se tak vytočil nám není jasné, smlouvu s ním jsme vždy dodržovali. Asi chtěl, abychom byt opustili dřív...nebo na nás dostat další prachy? Nevím. Sám je ale v Budějovicích velké zvíře (v duchu mu říkám pan Gringott, neb se vzhledem i funkcí podobá jisté fiktivní postavě...), takže je otázka, za jaké nitky by mohl zatahat, kdyby chtěl. Každopádně, další přemýšlení, co jsme udělali špatně tentokrát...a hrozná únava z toho, že vlastně nic nemůže být jednoduché.

Tak jsme jednou šli na procházku kolem starého bytu (pronájem u pana K.) a já jsem Otovi říkala, že tu máme spoustu hezkých vzpomínek, až na ty poslední dny. A on tak zavtipkoval, že až se tu budu sídlištěm v zimě procházet s Emmou, budu mít jako Grinch seznam jmen a budu moct u každého toho bytu řvát “Pane S./Pane K./Pane P. … já tě nenááávidím!”

Smála jsem se, ale zároveň mě zděsilo, jak reálné to je. Jasně, nebudu to asi zrovna vyřvávat, ale pravda je, že ty pány nemám ráda. Nemohu na nich ani najít nic dobrého. Ukřivdili mi a já jim to nechci odpustit. Jsem Grinch.

Může pro vás být zarážející, že něco takového přiznám, ač křesťanka. No zdaleka nejsem dokonalá a těmto emocím se mi brání těžko. Jsem v procesu. Nechci si držet křivdy a neodpouštění, protože nakonec to stejně nejvíc uškodí mně a mému nejbližšímu okolí. Nechci mít zášť, protože křiví charakter. Přestože se ale snažím, cítím, že úplné odpuštění mi v tomto případě bude trvat dlouho.

Jsem si vědoma toho, že mít více zkušeností, být zručnější v komunikaci a některé kroky dvakrát zvážit, byli bychom se do těchto situací vůbec nedostali. Chápeme toto období jako cennou životní lekci a budeme se snažit si z ní vzít co nejvíce. Přesto mě ale mrzí, že jsme na tyto lidi museli narazit, protože mě zase okradli o kusy mé dětské naivity a přívětivosti vůči lidskému plemenu. Mrzí mě také nedostatek soucitu a pochopení vůči rodině s dítětem, v které jsem u každého z těch pánů doufala.

Mám naději, že s Boží pomocí budeme moct čerpat z požehnání zaslíbeného bytu, že příště budeme chytřejší, že se přeneseme přes křivdy minulosti a mě zase, tak jako Grinchovi, o kousek povyroste srdce.

A snad do té doby už nenarazíme na další magory.

středa 7. června 2017

Mrs. Hyde

A day like every other,
sun goes up and down.
I'm meeting well-known person
as darkness falls on town.

Her name is Hyde* and I have a feeling
this girl is more than friend.
She's part of me, my inner being...
She's here, she's dark; my courage fleeing,
she emerges and I know well:
Here she is.
And here's my end.

The worst  of worst from my soul's depth,
the thoughts, the words, the acts I fear
All of it means one thing: death.
And all of it is oh so near.

How do I end this viscious date
and send Hyde on her way?
It's hard to say no to this mate
but I need to - come what may!

Help me, please, oh God above,
my hope, my father, the lord of Love!
Come, rescue me, rescue my life!
Clense my heart, my hands, my mouth...

Only you can break the spell,
kill Hyde on the cross.
Save me from the burning hell,
give me strength as I'm at loss.


*For better understanding of this allusion I recommend reading Strange case of Dr. Jekyll and Mr. Hyde.

sobota 28. ledna 2017

Emoji Bible

Opět se vracím na bloggerskou scénu s komentářem současných trendů. Co mi pohlo žlučí tentokrát? Je to Emoji Bible!

Narazila jsem na článek hovořící o novém “překladu” Bible, který si nevystačí pouze se slovy, nýbrž používá i dnes velmi populární emoji=smajlíky, obrázky. Překlad má podnázev “Bible pro mileniály”(Scripture 4 millenials) a dá se na iTunes pořídit za necelé tři dolary. Autor tohoto překladu si ovšem přeje zůstat anonymní, přičemž médiím zůstává nejasné, z jaké je denominace, či zda je vůbec věřící.
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi...nebo hvězdy a zeměkouli? 

Jasně, hrozná sranda. Ha ha. Přeložíme Bibli do smajlíků, přiblížíme ji mladší generaci. V jiné časové linii nebo v zrcadlovém vesmíru bych se tomu asi zasmála. Proč teď nemůžu?

Srozumitelnost Písma a jeho přiblížení modernímu člověku je rozhodně populární záležitostí a já povětšinou nemám problém s uznávanými překlady, které se o ni snaží. Osobně preferuji v překladu spíš přesnost, nicméně nestavím se teď do role arbitera. “Emoji překlad” ale dlouhým krokem překračuje čáru a mizí daleko za ní. Mou obavou je, že ji někteří vezmou vážně a neskončí u shovívavého smíchu. Mou obavou je, že se Emoji Bible začne ”číst”.

No dobře, číst je přehnaný pojem. Spíš prohlížet. Podobné texty jsem naposledy měla před sebou, když jsem v 10ti letech procházela časopis Sluníčko a popíjela přitom Fruko.

Pokud přestaneme číst Bibli na úkor obrázkové knížky, jsme ztraceni. Pouze Písmo má proměňující moc a jeho znetvoření podobným způsobem není nic jiného, než hloupý pokus o uvedení zmatku do jeho obsahu. Je mi jedno, že generace mileniálů má problémy s přečtením čehokoli, co nemá komiksovou formu. Pokud chceme být promeňováni, usvědčováni a tříbeni, jako křesťané nikdy nesmíme nad Písmem ohrnovat nos.

sobota 31. prosince 2016

Pour féliciter 2017

Je to dlouho, co jsem o sobě na blogu nedala vědět a tak využívám tohoto období, abych shrnula uplynulý rok. Nevím jak vám, ale mě uběhl strašně rychle! Tolik velkých věcí zaměstnalo moji mysl, že mi loňské vánoce splývají s letošními. Taky mám ale pocit, že ať už to byl rok jakýkoli, konečně jsem na něco přišla...respektive, jsem blíž tomu, co mi vždy chybělo. Ale popořádku. V roce 2016 jsem:

-dala výpověď v práci
-úspěšně a bez komplikací dokončila 1., 2. i 3. trimestr těhotenství
-porodila krásné, zdravé dítě
-se ocitla na pokraji svých sil a uvědomila si, že NIKDY nebudu dobrou matkou bez Boží pomoci
-poznala nové úrovně únavy, stresu, bezmoci, frustrace a deprese
-PŘEŽILA vše výše uvedené.

Neshovávám se za klišé, jako plnokrevnému mileniálovi mi mateřství zatím dalo celkem přes hubu. Ale snažím se vždycky znova postavit. :)

No, pro následující rok si nedávám neotřesitelná předsevzetí, ale protože se na něj celkem těším (mám naději, že vše bude jen lepší!), chtěla bych ho prožít v duchu následujícího. V roce 2017 chci:

-méně přemýšlet o tom, co si (o mně) myslí druzí
-zaměřit se víc na již existující vztahy v rodině a s přáteli
-dělat věci, které mi dělají radost a přidávají mi na sebevědomí
-víc se spoléhat na Ježíše, víc mu důvěřovat a být mu víc vděčná.

To jsou čtyři věci, které mi do určité míry v uplynulém roce chyběly, ale jejichž důležitost jsem si tím víc uvědomila.

Jak jste na tom vy? Co vás 2016 naučil? S čím jdete do nového roku?

Přeji všem jen to nejlepší!


sobota 31. října 2015

Mít správné brýle

Identita je poslední dobou celkem aktuální téma. Čím dál častěji na Facebooku narážím na sdílené příspěvky svých kamarádek o tom, jak je třeba mít se ráda taková, jaká  jsem, přijímat se. Videa o přehnaných nárocích médii a o tom, jak vzniká ideální žena s pomocí photoshopu viděla už také většina členů sociálních sítí. Mé minulé články svědčí o tom, že i já se tímto tématem nemálo zabývám. Proč je to pro nás tak důležité? Ženy vždycky chtěly být krásné, hledaly si svoje místo ve společnosti a také nejčastěji podléhaly sociálním tlakům.

Když jsem poprvé otevřela Identitu, jejímž autorem je proslulý Ted Dekker, nečekala jsem, jak moc se dotkne mojí duše. Identita je pouze první ze čtyř dílů série Eyes Wide Open* a zafungovala na mě jako návnada na háčku - hned jak to šlo, jsem si pořídila i tři ostatní díly. Dekker rozehrává příběh celkem jednoduše.

Hlavní hrdinka je průměrnou, zakomplexovanou sirotou, která si není jista, jaký směr by měl její život nabrat. Ztratí se jí přívěšek a protože je to jedna z mála věcí, kterým ve svém životě připisuje hodnotu, vydá se jej hledat. Shodou několika velmi drsných zvratů (jaké má Dekker ve zvyku) se ocitne ve sklepě psychiatrické léčebny. Vedoucí té léčebny ji nedopatřením zařadí mezi pacienty a tím začíná léčba jejích 'problémů'. Ačkoli je nejdřív zmatena, po několika dnech v léčebně podlehne přesvědčení, že je narušená. Sama se rozhodne pro nabízené řešení - celkovou plastiku a liposukci, pro zlepšení jejího vzhledu a odstranění jejích komplexů. Zpočátku je s výsledky operace nadšená, ale posléze si uvědomuje, že její rozhodnutí bylo velmi ukvapené. Nenáviděla se, když byla normální, nenáviděla se, i když byla “upravená”. Když už si čtenář myslí, že není cesty zpět, že se tedy hlavní hrdinka bude navždy motat ve svých problémech a nikdy se z nich nedostane, nalezne naše protagonistka zvláštní brýle. Když si je nasadí a pohlédne do zrcadla, nejen že vidí odraz sebe sama před operací, ale také jí ten obraz nepřipadá odpudivý jako předtím. S překvapením zjišťuje, že se vlastně má ráda tak, jak vypadá. Nechci zabíhat do přílišných detailů, nicméně hrdince je posléze vysvětleno, že ony brýle jí pomáhají vidět se, jak by se měla vidět. Průvodce, který jí toto vysvětlí, pronese ještě několik pravd:

“Jsi dokonalá stejně, jako je dokonalý tvůj Otec. Stvořená kompletní a bez viny. … Krásná. Taková, jaká jsi a bez jakékoli změny tvého pravého já. Očištěná. Stvořená správně. Žádné odsouzení není možné, žádná korekce není potřebná. Tvým jediným problém je nyní pouze ten, který si sama způsobuješ tím, že se zaslepuješ vůči tomu, jak krásná jsi.”

“Jedinou úpravu, kterou potřebuješ, je ve vnímání toho, kým jsi coby dcera svého Otce. … Pokud budeš tajně nenávidět některou část sebe, budeš tajně nenávidět část toho, který tě stvořil.”

“Měj se ráda … tak, jako tě má rád ten, který tě stvořil a stvořil tě kompletní, bez jakékoli viny nebo vady. Dívej se na sebe novýma očima. Teprve pak uvidíš, jak je svět nádherný. Všechno v něm. Každá jizva, každé zranění, každá slza, každá radost. Nádherná.”


Myslím, že to Dekker vložil do úst své postavě dokonale. Velice často se stane, že nevidíme pravdu jasně a nejen, že je náš pohled špatný, ale máme na sobě špatné brýle - ty, které nás obviňují z toho, že nevypadáme jako dívka z obálky časopisu, ty, které nám ukazují na všechny pomyslné ‘vady’, které můžeme mít. Ty, které nás pokaždé, když se díváme do zrcadla, upozorňují na to, že dokonalé nejsme.

Možná jste se dnes, stejně jako já, probudily s pocitem, že máte divné vlasy, pleť nic moc  a ty nové džíny jsou po vyprání zase trochu těsnější. Po hodinovém zápasu s vlasy, make-upem a oblečením, zoufale vzdáváte a z domu odcházíte s pocitem, že “dneska už to lepší nebude”.

Proč s tím prostě nepřestat a necítit se dobře? Musíme si dávat pozor, jak se na sebe díváme a čí brýle si nasazujeme! Nikdo nechce žít ve lži, je to tak? Tak v ní žít přestaňme! Pojďme se naučit vidět se tak, jak nás vidí náš nebeský Otec. Pojďme se pro to rozhodnout ještě dnes. Přidáte se ke mně?

* Eyes Wide Open (česky Oči dokořán) je série vydaná prozatím pouze v anglickém jazyce. První díl je ve verzi pro Kindle možné získat zdarma na e-shopu Amazon.com. Ostatní tři díly jsou po třech dolarech.