čtvrtek 19. září 2019

KNIHA: Owen Barfield On C. S. Lewis

Je velmi osvěžující přečíst si o Lewisovi pro změnu něco, co je psáno vlastně z první ruky. Barfield byl Lewisův dlouholetý přítel a po jeho smrti byl jedním z nejvyhledávanějších subjektů pro rozhovory, komentáře a přednášky o C. S. Lewisovi. Není překvapením, že jako jeden z nejbližších Lewisových přátel je Barfield také jeho velkým obdivovatelem a mírným kritikem. Owen Barfield jako vypravěč srší neuvěřitelnou slovní zásobou, takže i něco tak obyčejného jako přednáška o jeho dlouholetém příteli, pohlcuje čtenáře a přesouvá ho o desítky let nazpátek. Tam na něj čeká připravené místo u krbu, šálek čaje a dva gentlemani v zapáleném rozhovoru o poezii, literatuře, či filosofii. 

Autor v této sbírce rozhovorů a přednášek o C. S. Lewisovi čtenářům odhaluje, jak Lewise vnímal, popisuje jeho veselou povahu, smysl pro ironii a sveřepost v hledání pravdy. Na druhé straně se dozvídáme, že existovala i témata, o kterých Lewis nic nevěděl, vědět nechtěl, nebo o nich prostě nemluvil. Barfield čtenáře ujišťuje, že L. byl takový, jak k nám mluví ze svých knih, sám se ale několikrát vrací ke svému "dělení Lewise" na dvě až tři různé osoby: Lewis literární kritik, autor fikce a křesťanský apologeta (toho pak dále dělí na bojovně logického (Lewis the Bonny Fighter) a imaginativně mírného (Lewis the Mythopoietic Author)). Podle Barfielda byl Lewisův vztah k imaginaci jednoduchý: miloval ji. A jako milovanou ženu její muž chrání, stejně tak Lewis chránil imaginaci před vším zlým. 

Barfield také čtenáře baví svým barvitým popisem Lewise, ať už se jednalo o jeho konverzační metody: 
"His simple but infallible modus operandi was to step quietly around the back of his reductionist opponent and trip him up from behind."
Nebo Lewisovy legendární výroky: 
"...essential to a happy life is to receive almost no mail."

Zaujala mě Barfieldova vzpomínka na Lewisovy učitelské začátky a zmínka o tom, že ani Lewis nebyl od začátku zběhlým řečníkem. Pracovat s hlasem, poznámkami a publikem se naučil během prvních let přednášení předmětu Úvod do studií Středověké a renesanční literatury.

Pro mě je toto přesně ten typ knihy, který bych ráda nosila s sebou a prosvětlovala jí zdlouhavé chvilky čekání u doktora, cesty autem nebo autobusem. Barfield je zábavný a chytrý, umí myšlenky barvitě formulovat. V určitých momentech rozhovorů mi ho bylo až líto, když se ho tazatel ptal na věci o Lewisovi, na které nebylo možno odpovědět jinak než spekulací. Barfield si ale vždy poradil, nemystifikuje, nemlží, jen vzpomíná. 

pondělí 2. září 2019

KNIHA: Not God's Type

Tato kniha mi byla doporučena už před lety, ale dokud jsem nezačala s rozvíjením tématu a bibliografie své diplomové práce, neměla jsem dostatečnou motivaci ji přečíst. Ona totiž působí trošku hrozivě. Slibuje, že autorka popíše proces své konverze na základě rozumových argumentů. Něco takového je samozřejmě pro akademické prostředí velmi přínosné, nicméně je jasné, že to nebude oddechová četba. 

Holly popisuje svůj výchozí bod jako ortodoxní ateismus. Chápala sebe a společnost jako produkt čiré náhody, evoluce byla jejím odůvodněním vývoje jazyka i společenských potřeb člověka. Autorka hned v popisu svého stavu před obrácením odhaluje některé slabiny ateistického myšlenkového systému a svou vlastní neschopnost konzistentního životního stylu na tomto systému založeném, zejména z toho důvodu, že se v běžném denním životě řídila pravidly morálky, pro kterou ateismus nemá odůvodnění.

Její první významnější setkání s křesťanstvím se odehrálo na bázi teoretických debat s jejím trenérem šermířství a jeho manželkou. Tato dvojice, očividně velmi sběhlá v apologetických argumentech, Holly vybavila odpověďmi, které potřebovala. Potom se Holly rozhodla učinit experiment. 

Protože jí akademické prostředí nebylo cizí, rozhodla se přistoupit k situaci vědecky. Její premisa v zásadě zní takto: Pokud má První příčina* osobní zájem v lidech, je schopen jim to zjevit na osobní rovině. Pomocí rozhovorů s trenérem Joshem definuje předpoklady pro tento experiment. Úspěšný experiment jí měl přinést uvědomění si přítomnosti Toho Přesažného. Určitý 'aha' moment, ve kterém Boží existence zapadne do celkového obrazu světa. Neúspěch experimentu by se vyznačoval pocity zmatení a pocitu neutěšenosti. Josh Holly varoval, že výsledky takového přístupu, byť je analytický, nebudou fyzické nebo měřitelné, ale spíše empirické, pocitové. 

Další otázky, které si Holly musela ještě před začátkem experimentu položit, se týkaly opravdovosti výsledku. Jak může vědět, že experiment nebude ovlivněn určitou subjektivní touhou po pozitivním výsledku? Jak může poznat, že křesťanství není jen efektivnější etický model? Josh odpověděl, že etický model, který je uspokojivější než cokoli byl člověk schopen vymyslet je sám o sobě důkazem toho, že pochází z vyšší reality. Ujistil Holly o tom, že takový experiment není podmíněn vírou, naopak, jeho výsledek má potenciál být v tomto případě méně ovlivněn. Na otázku, proč si myslí, že ani negativní výsledek by teorii nevyvrátil odpověděl jen: Není to ochočený lev. Holly narážku na Aslana rychle pochopila. Experiment proběhl a jak naznačuje i podtitul knihy, Holly složila své zbraně a uvěřila v Boha. 

Navzdory tomu, že jsem některé argumentace mezi Holly a Joshem musela číst několikrát, než jsem pochopila jádro věci, nebylo to těžké čtení. Holly píše svižně a svou cestu za pravdou prokládá záblesky z budoucnosti, ve kterých hovoří o událostech jejího křesťanského života. První tři čtvrtiny knihy jsou opravdu psané s důrazem na kvalitu argumentu, jsou zmiňovány osobnosti jako Lewis, Wright, Kreeft, kteří mají ke křesťanské apologetice co říci. Při své konverzi ke katolictví však na logické argumenty či přísnou hermeneutiku tolik nedala (sama to označuje spíše za věc poslušnosti, než intelektu) a proto je pro mě závěrečná část knihy mírným zklamáním. Přesto ale touto knihou autorka hezky poukázala na celistvost a propletenost imaginativních a intelektuálních podnětů v otázkách víry. 

*Tak jej Holly zprvu nazývá - zejména proto, že argument o První příčině byl jeden z rozhodujících argumentů, který ji přesvědčil o existenci transcendentní bytosti. Její označení se postupně proměňuje, nazývá ho Zákonodárcem, Hybatelem a nakonec Bohem.

středa 31. července 2019

Ekologický Guilt Trip: Kdo může za sáčky v oceánu?

V angličtině existuje krásný termín “guilt trip”, který znamená, že jednání nebo slova některých lidí člověka může poslat na emocionální výlet plný pocitů viny a výčitek. Takový guilt-tripping se dnes děje na denní bázi, od osobních vztahů přes marketing a média až po ekologickou osvětu. A právě tam bych se chtěla zastavit. 

Tento sáček vyhodil český neznaboh v Budějicích
do Vltavy a tak se dostal až do oceánu
Jako průměrný Čech, třídím odpad. Říkám průměrný, protože tak to dnes už je - odpad třídíme. No, nestačí to. V oceánech roste ostrov odpadků a zprávy o velrybách s kilogramy plastů v žaludku se stále objevují. Takovým způsobem nás země třetího světa posílají na onen guilt trip, protože zatímco tamní lidé se zabývají banalitami jako kde spát, co jíst a kde najít práci, už jim nedojde, že kelímek od jogurtu se nehází do řeky, ale do plastů. 

Další úroveň je žít bez odpadu, bez obalu, bez plastů. Pěkný ideál, ale jak moc ekologický, to už ukáže až budoucnost naší planety. Kolik smogu vyprodukujeme než dojedeme do toho jednoho obchodu bez obalu, který připadá na náš okres? Kolik vody a tepla spotřebujeme na praní látkových plen? Kde leží opravdové ekologické problémy, které když se vyřeší, bude naší zemi opravdu lépe?

Nemám nic proti snaze chránit planetu. Myslím, že většina lidí, kteří mají děti, si silně uvědomují, že vůči jejich budoucnosti mají v tomto ohledu určitou zodpovědnost - a musí ji plnit! Ale nenechte se posílat na guilt trip jenom proto, že někde umřela velryba, nebo že si v obchodě dáte cibuli do igelitového sáčku.  

Pravda je, že naše doba není hezká. Lidé dávají životnímu prostředí zabrat už desítky let a my v tom pokračujeme - protože jsme lidi. Naše přirozená duchovní zkaženost se projevuje i na světě kolem nás. Je velmi smutné, že vymírají některé druhy zvířat, že zažíváme znečištění a přelidnění a smog všeho druhu. A budeme dělat všechno, co má smysl, pro to, abychom našim dětem zařídili lepší budoucnost. A možná prvním krokem k tomu může být naučit se nežít na guilt tripu, zmítaný negativními zprávami médií, ale hledat fakta a podle nich přizpůsobit svůj životní styl.

pondělí 29. července 2019

KNIHA: J.R.R. Tolkien - A Biography

Nemohla jsem odolat a přikázala jsem si přečíst celý Tolkienův životopis z pera Humphrey Carpentera ještě předtím, než uvidím letošní film inspirovaný jeho životním příběhem. Píšu "inspirovaný", protože...řekněme, že kdo si chce film Tolkien užít, nesmí vědět, jak to bylo doopravdy. 

Samozřejmě důvod, který mě hnal k četbě této knihy nebyl jen nový film, ale i můj zájem o C. S. Lewise a lidi, kteří jej a jeho tvorbu ovlivnili. A protože se zdá, že nelze mluvit o Lewisovi, aniž bychom vzpomněli na Tolkiena a naopak, ani tentokrát jsem nebyla zklamaná Carpenterovým líčením jejich přátelského vztahu. 

Zase o trochu více mi pomohla tato biografie pochopit Tolkienův a Lewisův přístup k alegorii. Tolkien konkrétně, jak se zdá, měl vztah k alegorii velmi vyhraněný ("Alegorii nesnáším kdekoli ji vidím.") hlavně proto, že mu v ní vadila dominantní role autora. "Preferuji historii, pravou nebo vymyšlenou, jejíž a p l i k o v a t e l n o s t na myšlenky a zkušenosti čtenáře je rozličná." Aplikovatelnost, narozdíl od alegorie, dává čtenáři svobodu; boj dobra a zla, jak to sám nerad nazýval, je podle Tolkiena jen součástí této historie.  Jakékoli snahy vyložit Pána prstenů jako předchozím článku.
alegorii, ať už křesťanskou nebo politickou, radikálně odmítal. Tolkien tvrdil, že pokud příběh lidem něco připomíná, je to ten pradávný mýtus, který si našel cestu i do jeho příběhů. O procesu Tolkienovy tvorby jsem trochu psala v

Na Tolkienovi mě pak zaujalo ještě několik věcí. Jednak, navzdory jeho nesmírnému talentu, i on se potýkal s tím, co bychom dnes nazvali prokrastinací, i on musel balancovat pracovní, rodinnou a tvůrčí stránku svého života a ne vždy se mu to dařilo. Připadá mi kouzelné, že jeho manželka zavedla, že když zazvoní na zvonek, Tolkien se musí zvednout od své práce a okamžitě přijít k jídlu. 

Další věc, která mě zaujala, byl počet míst na kterých bydlel. Snažila jsem se to spočítat; nemohu tvrdit, že se jedná o přesné číslo, ale myslím, že se Tolkien za svůj život stěhoval asi osmnáctkrát. A potom samozřejmě příhody o jeho bezkonkurenčním smyslu pro humor. Jednou se například převlékl za severského válečníka a naháněl po ulici souseda se sekerou v ruce. :D


CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: A Biography [Kindle]. New York, NY: Houghton Mifflin Company, 2000 [cit. 2019-07-29]. ISBN 978-0618057023. Dostupné z: Amazon Kindle Store

neděle 28. července 2019

Emma 3!

Slavili jsme Emminy třetí narozeniny, tentokrát s motivy jejího oblíbeného seriálu Tlapková patrola!

Z minulých let jsem se poučila o následujícím:
Batole je stejně nadšené z jednoho fóliového balonku jako z promyšlené výzdoby. Vzala jsem to tedy celé víc s klidem :D

Barevná škála byla: červená, žlutá, modrá, bílá. Aliexpress zajistil fóliové balónky a svíčky s pejsky. Zápichy do muffinů a girlandy jsem vyrobila, ale teď jsem zjistila, že je nemám vyfocené :D Jedna byla z tlapiček a druhá klasická střapcová... Spolu s maminkou a švagrovou jsme zařídily občerstvení.

Švagrová pak ještě donesla barvy na obličej, z toho byly děti nadšené!

Strýc se osvědčil jako face painter. 

Rebelka!

Velký smutek :( Narozeniny má až za půl roku :D