čtvrtek 12. prosince 2019

Další kroky na životní cestě

Nálepkování fakt funguje. Když jsme byli malí, brácha mi říkal Výchova. V kontextu: “Milana je zase Výchova!” (asi jsem se snažila ho nějak srovnat) V dospívání mi kamarádi říkali, že jsem moralistka. Měla jsem tedy na výběr, když jsem si volila obor a jednou z možností byl Učitelství náboženství a etiky? Někteří psychologové a moderní rodiče by zde odpověděli, že ne. 

Baví mě to, je to báječný obor na báječné fakultě, s báječným obsahem a báječnými vyučujícími. Baví mě taky, jak na to reagují lidé, když jim řeknu, co studuju. V zásadě bych je rozdělila na tři skupiny:

1) Teologická fakulta?
Tato skupina je asi nejpočetnější. Nejen, že jsou humanity poslední dobou v nemilosti, ale Teologie? To je podle dost široké veřejnosti ztráta času. Mnoho lidí z této skupiny má pocit, že chci být/bude ze mě farářka. (Na katolické teologické fakultě velmi nemožné.) Mnoho má pocit, že ze mě bude teoložka (Ze strategických důvodů mám tendence i z této kategorie se odepisovat.) A v zásadě vlastně neví, k čemu to celé. To už je ale pole překrývající se se skupinou č. 2.

2) Co s tím budeš dělat?
Nejzábavnější na tom celém je, že tuto otázku dostávám nejčastěji na fakultě samotné. Od vyučujících (případně přijímací komise). Především ta zatíženost otázky, že mi obor k něčemu musí být, mi připadá úsměvná. Spoustu mých kamarádů šlo s takovými ideály na opravdu únavné obory a řekla bych, že ve vlastních oborech se uplatnilo méně než 50% z nich.  Příkladem budiž můj manžel, inženýr, který (přestože má titul z technického oboru a ne jen z hloupých humanit) již několik let pracuje velmi úspěšně mimo pole svého specifického vzdělání. A protože věřím, že nejsilnější motivací ke studiu je osobní zájem ve studované látce, já studuji hlavně pro radost. Pro rozhled. Pro osobní rozvoj. Když k tomu získám titul, bude to fajn. 

3) KATOLICKÁ teologická fakulta?!
No a nelze opomenout skupinu některých souvěrců z letničních kruhů, kteří musí potají a za rohem dýchat do papírového sáčku proto, aby vůbec zpracovali, že jsem se rozhodla pro katolickou fakultu, že :D (“I když, prosimtě, pořád lepší než étéefka!”)

Co ze mě ale opravdu bude? Pokud bychom se nacházeli v ideálním světě, po získání diplomu bych mohla hledat práci jako učitelka Etické výchovy (případně náboženství) na střední škole. To znamená, že bych vedla středoškolsky vzdělávané svobodné duše k hledání toho, co je dobré, co je pravdivé, co je morální. Učila bych je principu dialogu, pravidla diskuse, atp. Sama vlastně teprve poznávám, co všechno Etická výchova obnáší. Osobně mám ale pocit, že realita bude jiná a potom...Bůh ví.

Potkáme-li se v dohledné době, ptejte se mě tedy radši na to, jak mi jdou zkoušky, který předmět mě nejvíc baví nebo jaký mám názor na deontologické odvětví etiky. Budu vám vděčná :D