neděle 19. května 2019

Nenamalovaná.

Často se v mé hlavě odehrává tento monolog: Jé hele, maminka s kočárkem! Ta je ale šik! Vykračuje jistým krokem a zdá se, že má nějaké plány, protože jde celkem svižně! Jo a tamhle to bude její druhé dítě...oblečené do světlého oblečení - ha ha, Emma neměla světlé kalhoty od doby co jezdila ještě v korbě kočáru! A vypadá to...ne, to se mi jenom zdá...ale ne, opravdu! Ona je NAMALOVANÁ!

Řekněte mi prosím vás někdo, jak to děláte? Jak to, že máte děti čisté, kočárky čisté, pití a svačinky vždy s sebou a nezapomenete ani bublifuk nebo bábovičky na písek? Jak to, že jste učesané, hezky oblečené a dokonce namalované??

Myslím si, že jsem docela chytrá, ale na tohle jsem zatím nepřišla. A doopravdy se snažím! Já jsem spíš ten typ, co zapomene během jednoho měsíce třikrát klíče ve dveřích kočárkárny a během uplynulého roku jsem dvakrát zapomněla zavřít dveře do bytu (zavřít, ne zamknout). Jsem ten typ, který když se ráno snaží upravit si účes, trvá mu to čtvrt hodiny a i tak je výsledek podoben výrobkům firmy Spokar. Make-up mi trvá reálného času 30 minut (jen řasenka, BB a rty), takže na něj většinou stejně nedojde. Jsem ten typ, který se nadšeně obleče do letních šatů a vyrazí s dětmi do města a po třetině cesty mě zastaví paní, aby mi řekla, že mám zadní část sukně zahrnutou do kalhotek.

Co se oblečení týče, ha ha. Vyvinula jsem nepřekonatelný talent - opravdu, nechte mě v tom soutěžit a uvidíte, že vyhraju na plné čáře - odejít z bytu s oblečením tak strategicky ušpiněným, že si toho všimnu až teprve když jsem mezi lidmi. Je třeba upřesnit, že je to taková ta typická dětská špína - rozmočené kukuřičné křupky, banán, jablko, piškoty - prakticky cokoli měli ten den k jídlu - dětskými prstíčky důkladně vmasírované do struktury látky.  Tímto chci poděkovat své rodině a přátelům, kteří mě na tyto fleky přestali upozorňovat a přijímají mě takovou, jaká jsem. I s mými špinavými svršky.

Hřiště a pískoviště, to je kapitola sama pro sebe. Poznáte mě podle zpoceného čela (to jak běhám mezi dětmi, které se rozhodly trávit čas na opačných koncích hřiště) a bot a kalhot pokrytých šedým prachem (teď vážně - PROČ je v tom kamení tolik prachu? A proč je tenhle štěrk opravdu na každém dětském hřišti?!?). Většinou mě zaslechnete vysvětlovat, že jsem zapomněla pití nebo jinou superdůležitou věc. Má chytrá dcera vždy podotkne, že tedy můžeme koupit nové. A tak vyrážíme do obchodu.

Co se našeho výskytu v obchodech týče, postihují mě výpadky krátkodobé paměti. Z nějakého důvodu pravidelně zapomínám, jak příšerně mi leze na nervy nakupovat s dětmi. Potkáte-li nás tedy v obchodě, pravděpodobně mě uvidíte valit oči a posunkovat na dítě nakusující bramboru, důrazně artikulovaně syčet: Položžžž to tam zzzzpátky! anebo přímo fyzicky odnášet starší dítě z obchodu ven.

Takže když už teď víte, jak to mám já, asi pochopíte, že když vidím takovou nějakou dokonale vypadající maminku, jen tiše závidím. A doufám, že až budu velká, taky jednou taková budu. Ale to hned tak nebude.

2 komentáře:

Unknown řekl(a)...

Hezky jsi to dokázala popsat - život jaký je 😂
Taky sis myslela,že se znáš? Já jsem si o sobě léta myslela,jak jsem trpělivá a klidná, až moje rodina mě konečně vyvedla z omylu 😂
A až na to za 20 let budeme vzpomínat,tak už se tomu jen zasmějeme 😂

Yvona Bubanová řekl(a)...

Je to dobře napsané - jak ze života. Vzpomínám si na něco podobného, ale detaily už nejsem schopná postihnout.