čtvrtek 23. května 2019

Jsem duchovní BIOmatka

Musím říct, že obdivuji dnešní maminky. Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím spoustu žen, které se rozhodly svým dětem dát jen to nejlepší. Chrání děti před vším zlem a negativitou, která by na ně mohla dosáhnout a dávají si záležet na tom, aby jejich dítě bylo po všech stránkách opečováváno. 

Po fyzické stránce mají zmáknuté všechno, od obuvi (barefoooooooooot), přes oblečení až po stravu (cukru zmar💀). 

Po psychické stránce taky - děti mají ty správné knížky, ty správné hračky, ty správné aktivity (montessori AHOY). 

Po společenské stránce jakbysmet. Děti se účastní správných akcí a jsou ve správných kolektivech, které je mají stále dál rozvíjet. 

Tahle touha po tom správném pro naše děti je absolutně přirozená.  Protože jsou to naši malí andílci, co nám spadli z nebe do klína tak krásně neposkvrnění naším špatným světem a my je chceme ochránit od všeho, od čeho jen můžeme. 

Zároveň ale tahle touha vytváří tlak, který nelze unést. Pak jsme vzteklé, náročné na své okolí a imrvére frustrované.

No nic, to jsem se dostala jinam. 😃

Co ale chci říct: málokdy ve svém okolí vidím snahu o naplnění ještě jedné stránky toho našeho malého člověka - stránky duchovní. Všichni ji máme a dřív nebo později se v našem životě ozve. Čím sytíme svého ducha? A ducha našich dětí? 

Já jsem v tomhle duchovní BIOmatka. A stejně jako bych nedala svým dětem ke svačině shnilé jablko, nedovolím, aby jejich duchovní zdroje byly zkažené. 

Vidím, že dnes je mezi lidmi tendence zkoumat nové a zajímavé duchovní praktiky. Zajít ke kartářce, šamanovi, udělat za své dítě rituál nebo vyvěsit lapače snů. Chápu touhu zkoušet nové věci a taky za tím vidím určité hledání pravdy. Nicméně pokud jde o děti, je nezbytné duchovní zdroje prověřovat tím víc. Málo se mluví o tom, že duchovní svět je prostě černobílý a ty síly, které za danými praktikami stojí jsou buď z jedné nebo druhé skupiny, dobré nebo zlé. Pokud je charakter té síly zastřený, neznámý a nevíme odkud pochází, je třeba být opatrný. Protože není legrace si domů z takového hezkého posezení se šamanem přinést "kámoše", který se bude našim dětem ukazovat jako zesnulí členové rodiny, způsobovat noční můry atp. 

Boží charakter je naproti tomu popsaný. Je odkrytý a člověk ví, co od něj může čekat. Proto když dojde na duchovní stránku mých dětí, vím, co mám dělat. Ukazuji jim Boha, který je v mém životě, který je dobrý a o kterém si čteme v Bibli.

Tohle téma je nesmírně obšírné, ale chtěla jsem ho tady na svém blogu naťuknout. Protože to není jedno. Protože se o tom musí mluvit. Protože na tom záleží mnohem víc než na tom, jaké vybrat botičky. A tak pokud o tom budeš chtít mluvit, jsem k dispozici. :)

Co ty na to?


Žádné komentáře: