sobota 13. dubna 2019

Feminism observed

Girl Logic mě přesvědčila o tom, že knihu může
napsat už opravdu každý - nehledě na pohlaví,
vzdělání, či osobní zralost.
Je to dlouho, co mě feminismus štve. Jsem moc ráda, že my česky v tom nejsme tolik přehnané tak jako americká kultura. Když jsem teď dočetla knihu Girl Logic od Ilisy Schlesinger, vír myšlenek o feminismu se v mé mysli opět rozpoutal. V zásadě je problém v definici, která není jasná. Podle nějaké zakladní, historické, už byl feminismus z větší části naplněn - můžeme volit, můžeme vykonávat většinu zaměstnání (ale fakt - chceme to?) Můžeme se rozvést, můžeme být svobodné jak dlouho chceme. A především - můžeme být přezíravé. Ke všem těm ženám, co se jako puťky nechávají zachránit od svého muže. Můžeme se cítit silné na úkor jiných, můžeme potlačit své největší výsady - laskavost a empatii a stát se umělou inteligencí, která jde jen za jedním cílem: dokázat ostatním svou svobodu. 

Vdala jsem se v jednadvaceti a rok po svatbě jsme žili jen z manželova příjmu, protože jsem dodělávala školu. Několik kamarádek se k tomuhle stavu vyjádřilo jako k něčemu nepřijatelnému v dnešním světě - ta série rozhodnutí, které jsem kolem svatby udělala (1. vdala jsem se TAK BRZO;2. přestěhovala jsem se ZA mužem; 3. upřednostnila jsem jeho seberealizaci). Jasně, jejich kecy mě vytočily. Ale ani na vteřinu jsem nezaváhala a dnes, po pěti letech, bych se rozhodla stejně. Dokonce se tak rozhoduji, protože řešíme situaci podobného charakteru. Vím, že prostě teď je jeho čas a že můj zase přijde. 

Pro mě je ve vztahu zásadní vzájemná úcta. Dokud se mnou manžel jedná s úctou a nepovažuje mě za panenku bez názoru, co má stát u plotny a vypadat hezky. Vůbec tenhle pojem “stát u plotny” jen ohavně pejorativizuje jeden z největších talentů, které žena má: vytvářet domov. Stejně tak já ale s manželem jednám s úctou a nenadávám mu za to, že chce někdy relaxovat, za nedokončenou práci nebo za nepořádek. 

Není nic špatného na tom být ve vztahu provázaní, pomáhat si a - teď se podržte - promíchat si role. Znám ženy, které se vrtačkou ohání líp než kdejaký muž. A znám muže, kteří v žehlení předčí leckterou ženu (můj manžel je jedním z nich!). V jedné věci je důraz feminismu blízko pravdě: Neměli bychom se našimi rolemi nechat svazovat. Já sama bych se na takové pro mě “pole neorané” sama neochotně pouštěla, takže jsem fakt vděčná, že mám Otu, který mě za posledních pár let dovedl povzbudit z mé ulity ven a pomoci mi být sebejistější ženou. Dalo by se říct, že je mnohem větším feministou než já, protože vždy věřil, že můžu být úspěšná, ať už šlo o pracovní pohovor, dokončení studií, vedení domácnosti, porod, péči o děti či prachsprostou mezilidskou komunikaci. Sám by řekl, že jeho důvody byly trochu sobecké - přál si, abych byla samostatnější, abych se dokázala o vše postarat, kdyby mi on pomoct nemohl. 

Samostatnost jako taková je nicméně taky důležitá. Nestávám se stále samostatnější, abych se bez muže obešla, ale aby náš vztah nebyl zatížen mojí závislostí. Proto si myslím, že feminismus na to jde špatně. Je agresivní a potlačuje i to, co je na rozdílech mezi mužem a ženou dobré. Domnívám se, že největší umění ve vztahu je, když se navzájem podporujeme a umožňujeme si být plně ženou a plně mužem.

Žádné komentáře: