úterý 31. července 2018

Co je dobré?

V čestině umíme tak hezky ocenit, když si někdo umí vybrat. Řekneme: Ta ví, co je dobré! Naše dcera tuhle při večeři z našeho vegetariánského burritos jedla jenom zakysanou smetanu, kterou jsem jí dala navrch. Snědla ji a řekla “ešte málo” (přeloženo: Ještě trochu, prosím). A napadlo mě to: Ta ví, co je dobré. Ale je to tak? Jedla jenom to, co jí chutná, ne to, co je nutričně bohaté a vposledku dobré pro tělo. 

Ach, kéž by to šlo, abych v tom neviděla paralelu pro život nás dospělých! Ale nejde to. :D U těch malých dětí je vidím všude, protože… my dospělí jsme vlastně pořád děti. Jenom trochu starší, chytřejší a vyčůranější. 

Takže, ví vůbec člověk, co je pro něj dobré? A když už si myslí, že ví, co když je to jen naším omezeným pohledem, který nemá to poznání, nemá celý obraz. Pak s nadšením jíme smetanu a myslíme si, kdovíjak je super, že to, co je pro nás dobré i dobře chutná. A pak přijde někdo, kdo je v životě dál, ví víc a řekne: Ne. Jez i burrito, jinak tě bude bolet břicho. 
Pfff. Doteď mě nebolelo, tak proč by mělo začít? Ale když už o tom mluvíš...něco na tom bude… jak to, že jsem to neviděla? Jak to, že jsem to neviděla celé, ale jen částečně?

Mojí životní otázkou je právě tohle. Proč prostě některé věci nevíme rovnou? Proč se je musíme učit a při tom si uhnat pár nepříjemných chvil s ‘bolením břicha’? Já vím, aby se budoval náš charakter, abychom rostli, bla bla. Někdy je to naprd. 

Ale vzpomněla jsem si na příběh jednoho chlápka, který to měl taky naprd. Jak se to píše v Bibli, žil v Ježíšových dobách a byl hodně bohatý. Asi to tak měl moc rád a připadalo mu to dobré, ale asi se mu do hlavy taky vetřela otázečka, jestli to není jenom smetana. Jestli někde není ještě burrito, kterému by se měl věnovat. Vyhledal tedy Ježíše a zeptal se ho: 

„Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“ 

Otázka se zdá dobře položená, že? 

On mu řekl: „Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“ 

Což bylo, jako by mu řekl: Jez smetanu i burrito. Chlapíkovi to přišlo asi jako dost základní odpověď, protože to tušil už dávno, tak se ptal dál: 

„Která?“ 

Ježíš odpověděl: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit,  cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“  

Mladík mu řekl: „To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?“

Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“

Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.

Aha. Takže tady byl jeho zakopaný pes, tohle byl ten větší obraz. Vsadím se, že ho taky začalo bolet břicho. Ježíš mu chtěl říct, že i když bude jíst vegetariánské burrito se smetanou, bude to fajn, ale do budoucna ho to nezachrání. Potřebuje prostě mít někoho, kdo mu bude vždycky pomáhat vidět ten větší obraz. Mámu, nebo (spíš) Tátu, který je Dobrý a taky mu vždycky řekne, co je dobré. I když se mu to někdy nebude líbit, i když mu to nebude chutnat a i když to pro něj bude extra těžké udělat, protože to tak prostě je. Někdy je to naprd. Ale když vedle sebe máme toho správného průvodce, může to být naprd trochu míň. 

Žádné komentáře: