středa 21. března 2018

Jak to zvládáme a proč si myslím, že jsem *dobrá* máma



Celkem dost lidí se mě ptá, jak to zvládáme, když máme tak malé děti, které jsou věkově 18 měsíců od sebe (momentálně 2 a 20 měsíců staří). Celkem přirozená otázka, ale já na ni nikdy neumím nějak souvisle odpovědět. Když se nad tím zamyslím, nejvíc nám pomohly rady těch, kteří něco podobného zažili. Pořídili jsme skejt na kočárek, toddler nosítko a šátek na novorozence, abychom byli schopní někam ty naše brambory přepravit. To už je půlka vítězství, když se člověk dostane z baráku. :D Zavzpomínali jsme na všechny krizovky, které jsme s Emmou zažili a pořídili do foroty všechny krémy, kapky, dětskou odsávačku na vysavač...mimochodem, účastnila jsem se taky marketingového tahu webu babyonline.cz, odkud mi posílali produkty na zhodnocení, což bylo fajn. Kdo by nechtěl plíny zadarmo? :D 

Eda v korbě, Emma na skejtu nebo, v případu nouze,
v rostoucím nosítku Kibi (jak je vidět, nouze nastala :D)
Emma ve sporťáku a Eda v Manduce - osvědčilo se jako lepší kombinace,
Emma mi nemůže utéct a nenesu takovou váhu :D


Jako pečliví preventisté jsme se tedy na vše připravili (včetně toho, že se manžel obrnil proti mým šestinedělním náladám) a když Eda přišel na svět, dost situací nám to ulehčilo. Na všechno se ale připravit nedá. I přesto, že mi to zkušenější říkali, nejhorší je, když řvou oba najednou. :D Ale opravdu, to pak nervy tečou a mám-li použít některého z populárních eufemismů: maminka to nezvládá. A vlastně největší vítězství je, když z toho všichni vyváznou živí. Naštěstí zatím takových dní nebylo tolik, protože s Edou jsem se taky trochu uklidnila v roli matky a už víc chápu, že člověk nemůže mít na den moc nároků. 
Vybalování zásilky od babyonline.cz


Ale i tak, víte co? Nechci si říkat, že jsem špatná matka. Proč? Protože se snažím. Ani ne tolik o celoplošné dobro mých dětí zahrnující zdravou stravu a pestrý program. Ruku na srdce, těm z nás, kteří mají alespoň z části temperament cholerika, se povede být Montessori tak desetkrát...a po jedenácté už to tak Montessori nebývá. Mou prioritou je dvojí: láska rodičů a duchovní zázemí. Chci, aby moje děti i po “dni, co se zas tak nepovedl” a maminka nebyla oproštěna od negativity, vždycky věděly, že se za své špatné jednání umím omluvit a že je miluju. Stále se učím předávat jim svou lásku způsoby, které jsou schopni pochopit (a zde se inspiruji i od Montessori, abyste si nemysleli, že ji vůbec neberu :)), abych měla jistotu, že z mých dětí nebudou deprivanti. Druhou prioritou je pak snaha vytvořit pro ně prostředí důvěry, ve kterém budou moci prodiskutovat, zhodnotit, či převzít hodnoty, podle kterých žijeme.

A nemohu nevyužít svého ostrovtipu k tomu, abych připomněla, že Dobrá máma, která je měřítkem v našich hlavách, je prostě mýtickou postavou. Je to ideál, ke kterému se vztahujeme, ale který je fyzicky reálný asi jako jednorožec. Staňme se tedy samy sobě mustrem, snažme se být den ode dne lepší a přestaňme se hnát za nedosažitelným vzorem. Titul Dobrá máma nechme jogurtu (který byl tak hnusný, že ho přestali dělat, mimochodem :D) a buďme to, co jsme, ale naplno: MÁMA.

Žádné komentáře: