úterý 26. prosince 2017

Mary had a baby

Letos je mi vánoční příběh nějak bližší. Čím blíže jsem termínu porodu, těžkopádnější, odulejší a obecně neschopná, přemýšlím o Marii a její cestě do Betléma. Podle toho, co jsem zjistila, se jednalo o cca 130ti kilometrovou cestu nepříznivým terénem, přespáváním pod širákem a to dost možná částečně pěšky (Vím, to s tím oslem se jaksi nedá dokázat, nicméně předpokládám, že pokud to jen trochu bylo možné, Josef se postaral, aby jeho těhotná snoubenka nemusela celou cestu šlapat pěšky!). Jasně, ženy byly tehdy určitě odolnější, ale i tak, 130 kilometrů dlouhá procházka by asi vyvolala porod každému.
Moje letošní novinka mezi vánoční dekorací :D

Marie to vůbec neměla lehké. Už jenom to početí bylo pro její okolí tak kontroverzní; musela si k tomu taky vyslechnout svoje. Pak se sebrala a se svým snoubencem šla v tak vysokém stádiu těhotenství kamsi na jih. No potom jsou tu podmínky pro porod, že. Zase, hygiena asi tehdy obecně nebyla na takové úrovni a biblický záznam nám nedává moc informací k tomu, kde a s kým přesně Marie rodila. Pochybuji, že to bylo ve chlévě mezi kravičkama a hromádkama hnoje a jen za pomoci Josefa, jak si to rádi romanticky představujeme. Každopádně to byl ale fyziologický porod a tehdy si o epidurál určitě říct nemohla...a navrch toho všeho, když už měla své nádherné miminko v náručí, neměla kam ho položit a tak zvolila jesličky. V optice dneška by to snad některým přírodněji založeným matkám snad ani nevadilo, jiné ale žehlí, perou a miminku vše připravují měsíce do předu, aby bylo v co nejčistším prostředí. A navíc, Marii bylo řečeno, že porodí výjimečné, zázračné dítě, Spasitele podle dávných proroctví. A takhle se narodil? Bez poct, privilegií, dokonce bez pohodlného místa, kde by strávil svou první noc?

A tak tu sedím, přemýšlím o ní, házím očkem po své narvané, perfektně vybavené tašce do porodnice (kterou jsem zasvětila jedinému: udělat si v porodnici pohodlí podle SVÝCH představ) a říkám si, jak jsem ráda. Jsem ráda, že anděl přišel k Marii před 2000 lety a ne k moderně smýšlející ženě dneška...že měla odvahu tím vším projít a to i přesto, že z toho sama nic neměla.

Jsem taky ráda, že my dnes můžeme z tepla domova, obklopeni milovanými, z toho jejího příběhu slavit jen to nejhezčí: narodilo se, nějakým způsobem důležité, dítě. Jak se zpívá v mé oblíbené pasáži Händelova Mesiáše:

Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“

A tak i když tehdy Ježíš neměl ve svých prvních dnech života víc, než jesle, poklonu od pastýřů a návštěvu mudrců a jen málokdo rozeznal jeho důležitost, jsem moc ráda, že my teď i po tisících let jeho příchod připomínáme a oslavujeme... a tak to má být, protože přes skromné podmínky jeho příchodu byl synem Krále a přišel s nejdůležitějším úkolem v celé historii.

Veselé Vánoce! 💕 🎄⛄

Žádné komentáře: