úterý 26. prosince 2017

Mary had a baby

Letos je mi vánoční příběh nějak bližší. Čím blíže jsem termínu porodu, těžkopádnější, odulejší a obecně neschopná, přemýšlím o Marii a její cestě do Betléma. Podle toho, co jsem zjistila, se jednalo o cca 130ti kilometrovou cestu nepříznivým terénem, přespáváním pod širákem a to dost možná částečně pěšky (Vím, to s tím oslem se jaksi nedá dokázat, nicméně předpokládám, že pokud to jen trochu bylo možné, Josef se postaral, aby jeho těhotná snoubenka nemusela celou cestu šlapat pěšky!). Jasně, ženy byly tehdy určitě odolnější, ale i tak, 130 kilometrů dlouhá procházka by asi vyvolala porod každému.
Moje letošní novinka mezi vánoční dekorací :D

Marie to vůbec neměla lehké. Už jenom to početí bylo pro její okolí tak kontroverzní; musela si k tomu taky vyslechnout svoje. Pak se sebrala a se svým snoubencem šla v tak vysokém stádiu těhotenství kamsi na jih. No potom jsou tu podmínky pro porod, že. Zase, hygiena asi tehdy obecně nebyla na takové úrovni a biblický záznam nám nedává moc informací k tomu, kde a s kým přesně Marie rodila. Pochybuji, že to bylo ve chlévě mezi kravičkama a hromádkama hnoje a jen za pomoci Josefa, jak si to rádi romanticky představujeme. Každopádně to byl ale fyziologický porod a tehdy si o epidurál určitě říct nemohla...a navrch toho všeho, když už měla své nádherné miminko v náručí, neměla kam ho položit a tak zvolila jesličky. V optice dneška by to snad některým přírodněji založeným matkám snad ani nevadilo, jiné ale žehlí, perou a miminku vše připravují měsíce do předu, aby bylo v co nejčistším prostředí. A navíc, Marii bylo řečeno, že porodí výjimečné, zázračné dítě, Spasitele podle dávných proroctví. A takhle se narodil? Bez poct, privilegií, dokonce bez pohodlného místa, kde by strávil svou první noc?

A tak tu sedím, přemýšlím o ní, házím očkem po své narvané, perfektně vybavené tašce do porodnice (kterou jsem zasvětila jedinému: udělat si v porodnici pohodlí podle SVÝCH představ) a říkám si, jak jsem ráda. Jsem ráda, že anděl přišel k Marii před 2000 lety a ne k moderně smýšlející ženě dneška...že měla odvahu tím vším projít a to i přesto, že z toho sama nic neměla.

Jsem taky ráda, že my dnes můžeme z tepla domova, obklopeni milovanými, z toho jejího příběhu slavit jen to nejhezčí: narodilo se, nějakým způsobem důležité, dítě. Jak se zpívá v mé oblíbené pasáži Händelova Mesiáše:

Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“

A tak i když tehdy Ježíš neměl ve svých prvních dnech života víc, než jesle, poklonu od pastýřů a návštěvu mudrců a jen málokdo rozeznal jeho důležitost, jsem moc ráda, že my teď i po tisících let jeho příchod připomínáme a oslavujeme... a tak to má být, protože přes skromné podmínky jeho příchodu byl synem Krále a přišel s nejdůležitějším úkolem v celé historii.

Veselé Vánoce! 💕 🎄⛄

středa 23. srpna 2017

Jak jsem se stala Grinchem


Scéna, kdy Grinch vezme telefonní seznam a podle abecedy vykřikuje svou nenávist vůči jednotlivým Kdovíkům byla vždycky jedna z mých nejoblíbenějších.

“Antoníne Kdovíkame, já tě nenááávidím!
Bedřichu Kdováku, tebe taky.
Hnusíte se mi.”

Vždy mi připadala velmi vtipná... až dokud jsem se sama nestala Grinchem.

Na jaře jsme koupili byt. Velmi záhy jsme se od přítele paní, která nám ho prodala (pana S.), dozvěděli, že jsme koupili plochu a stěny - cokoli dalšího musíme doplatit. Nejdříve šlo o maličkosti, ale když došlo na sporák, baterie a dokonce i dveře (!), vařila se ve mě krev. Pan S. nás, nezkušené čumáky, držel na lopatkách falešným argumentem o jakémsi jiném kupci, který by mu dal o 100 tisíc víc. Nutno dodat, že než s námi skončil, moc mu do nich nechybělo.

Chtěli jsme se z podnájmu, kde nám bylo dobře, prostě jen přesunout do vlastního, kde nám bude ještě líp. Jaké bylo naše překvapení, když nám pronájemce, pan K., vypověděl smlouvu. Nenechal si vysvětlit, že do 4 měsíců jsme pryč jako na koni. Rozváděl se a tak chtěl co nejdříve zpět do svého. S 9ti měsíčním miminem se stěhuje těžko, ale zvládli jsme stres z narychlo hledání bytu a našli jsme ucházející náhradu. O trochu dražší, 4. patro bez výtahu...ale co, náš byteček na nás bude čekat a už v srpnu budeme tam! Měli jsme naději, byť byla ztrpčená nepochopením ze strany pana K.

Několik týdnů jsme řešili stěhování do nového bytu. Vše se zdálo být zařízeno předem, v srpnu se mělo vše rozjet a jako dobře promazaná mašina nás nejpozději do konce první poloviny měsíce měla vyplivnout v našem bytečku. Po návratu z dovolené 31.7. jsme nadšeně změnili adresu ve všech dokladech a očekávali začátek prací. Malíř práce po dnech odkládal, až se dostavil o týden později a prohlásil, že malovat nelze, že je třeba, aby nastoupil zedník, strhl současné a udělal nový štuk. (Následovala epizoda se skupinou zedníků, kterou nám milý malíř doporučil, nicméně ukázalo se, že se do práce hrnou stejně jako jejich doporučovatel.) V hlavní sezóně shánět zedníka na drobné práce není med, ale našli jsme firmu, které se to vešlo do rozvrhu. Firmu vede pán s nulovým smyslem pro humor, který sám ironii kraluje, ale u druhých ji nesnese a velmi rád opraví, stejně jako jakoukoli věcnou chybu, které se dopustíte... zajímavá komunikace. Ale pro nedostatek jiných možností jsme se pro firmu rozhodli.

Když se jejich práce chýlily ke konci a naše mysli se opět začaly upínat k zemi zaslíbené AKA našemu bytu, zavolal nám pronajímatel, pan P. Byl na Otu do telefonu hrubý, osočil ho z toho, že máme doma nepořádek, že jistě byt nepředáme v řádném stavu a proto prý kontaktoval s touto výtkou Otovy zaměstnavatele (Koho? A co jim řekl? Hudry hudry, mají doma bordel? Seriously?). Proč se tak vytočil nám není jasné, smlouvu s ním jsme vždy dodržovali. Asi chtěl, abychom byt opustili dřív...nebo na nás dostat další prachy? Nevím. Sám je ale v Budějovicích velké zvíře (v duchu mu říkám pan Gringott, neb se vzhledem i funkcí podobá jisté fiktivní postavě...), takže je otázka, za jaké nitky by mohl zatahat, kdyby chtěl. Každopádně, další přemýšlení, co jsme udělali špatně tentokrát...a hrozná únava z toho, že vlastně nic nemůže být jednoduché.

Tak jsme jednou šli na procházku kolem starého bytu (pronájem u pana K.) a já jsem Otovi říkala, že tu máme spoustu hezkých vzpomínek, až na ty poslední dny. A on tak zavtipkoval, že až se tu budu sídlištěm v zimě procházet s Emmou, budu mít jako Grinch seznam jmen a budu moct u každého toho bytu řvát “Pane S./Pane K./Pane P. … já tě nenááávidím!”

Smála jsem se, ale zároveň mě zděsilo, jak reálné to je. Jasně, nebudu to asi zrovna vyřvávat, ale pravda je, že ty pány nemám ráda. Nemohu na nich ani najít nic dobrého. Ukřivdili mi a já jim to nechci odpustit. Jsem Grinch.

Může pro vás být zarážející, že něco takového přiznám, ač křesťanka. No zdaleka nejsem dokonalá a těmto emocím se mi brání těžko. Jsem v procesu. Nechci si držet křivdy a neodpouštění, protože nakonec to stejně nejvíc uškodí mně a mému nejbližšímu okolí. Nechci mít zášť, protože křiví charakter. Přestože se ale snažím, cítím, že úplné odpuštění mi v tomto případě bude trvat dlouho.

Jsem si vědoma toho, že mít více zkušeností, být zručnější v komunikaci a některé kroky dvakrát zvážit, byli bychom se do těchto situací vůbec nedostali. Chápeme toto období jako cennou životní lekci a budeme se snažit si z ní vzít co nejvíce. Přesto mě ale mrzí, že jsme na tyto lidi museli narazit, protože mě zase okradli o kusy mé dětské naivity a přívětivosti vůči lidskému plemenu. Mrzí mě také nedostatek soucitu a pochopení vůči rodině s dítětem, v které jsem u každého z těch pánů doufala.

Mám naději, že s Boží pomocí budeme moct čerpat z požehnání zaslíbeného bytu, že příště budeme chytřejší, že se přeneseme přes křivdy minulosti a mě zase, tak jako Grinchovi, o kousek povyroste srdce.

A snad do té doby už nenarazíme na další magory.

středa 7. června 2017

Mrs. Hyde

A day like every other,
sun goes up and down.
I'm meeting well-known person
as darkness falls on town.

Her name is Hyde* and I have a feeling
this girl is more than friend.
She's part of me, my inner being...
She's here, she's dark; my courage fleeing,
she emerges and I know well:
Here she is.
And here's my end.

The worst  of worst from my soul's depth,
the thoughts, the words, the acts I fear
All of it means one thing: death.
And all of it is oh so near.

How do I end this viscious date
and send Hyde on her way?
It's hard to say no to this mate
but I need to - come what may!

Help me, please, oh God above,
my hope, my father, the lord of Love!
Come, rescue me, rescue my life!
Clense my heart, my hands, my mouth...

Only you can break the spell,
kill Hyde on the cross.
Save me from the burning hell,
give me strength as I'm at loss.


*For better understanding of this allusion I recommend reading Strange case of Dr. Jekyll and Mr. Hyde.

sobota 28. ledna 2017

Emoji Bible

Opět se vracím na bloggerskou scénu s komentářem současných trendů. Co mi pohlo žlučí tentokrát? Je to Emoji Bible!

Narazila jsem na článek hovořící o novém “překladu” Bible, který si nevystačí pouze se slovy, nýbrž používá i dnes velmi populární emoji=smajlíky, obrázky. Překlad má podnázev “Bible pro mileniály”(Scripture 4 millenials) a dá se na iTunes pořídit za necelé tři dolary. Autor tohoto překladu si ovšem přeje zůstat anonymní, přičemž médiím zůstává nejasné, z jaké je denominace, či zda je vůbec věřící.
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi...nebo hvězdy a zeměkouli? 

Jasně, hrozná sranda. Ha ha. Přeložíme Bibli do smajlíků, přiblížíme ji mladší generaci. V jiné časové linii nebo v zrcadlovém vesmíru bych se tomu asi zasmála. Proč teď nemůžu?

Srozumitelnost Písma a jeho přiblížení modernímu člověku je rozhodně populární záležitostí a já povětšinou nemám problém s uznávanými překlady, které se o ni snaží. Osobně preferuji v překladu spíš přesnost, nicméně nestavím se teď do role arbitera. “Emoji překlad” ale dlouhým krokem překračuje čáru a mizí daleko za ní. Mou obavou je, že ji někteří vezmou vážně a neskončí u shovívavého smíchu. Mou obavou je, že se Emoji Bible začne ”číst”.

No dobře, číst je přehnaný pojem. Spíš prohlížet. Podobné texty jsem naposledy měla před sebou, když jsem v 10ti letech procházela časopis Sluníčko a popíjela přitom Fruko.

Pokud přestaneme číst Bibli na úkor obrázkové knížky, jsme ztraceni. Pouze Písmo má proměňující moc a jeho znetvoření podobným způsobem není nic jiného, než hloupý pokus o uvedení zmatku do jeho obsahu. Je mi jedno, že generace mileniálů má problémy s přečtením čehokoli, co nemá komiksovou formu. Pokud chceme být promeňováni, usvědčováni a tříbeni, jako křesťané nikdy nesmíme nad Písmem ohrnovat nos.