pondělí 14. září 2015

Delfíni a já

Zdál se mi dnes divný sen, který mě probudil o hodinu a půl dříve, než mi měl zvonit budík. Snažila jsem se uklidnit a tak jsem myslela na delfíny. Mám moc ráda podmořský život (pokud mě zrovna nechce požahat nebo sežrat) a když relaxuju, čtu si o velrybách a různých jiných rybičkách a včera jsem při tomhle čtení narazila na roztomilý druh delfína. Nevím, jak se jmenuje česky, v angličtině je to Dusky Dolphin. Má jiné zbarvení, než delfín Filip, kterého znám ze seriálu, a prý se vyžívá v akrobatických skocích nad hladinou. 
Takto Dusky Dolphin vypadá :)
Přesto ale, když čtu o takovýchto nevinných druzích, dostanu se většinou i k informacím, které uvádějí čísla upytlačených delfínů a velryb a někdy i způsoby, jakým s takovými zvířaty nakládají skupiny méně citlivých lidí. Je to zvláštní. Chtěla jsem si jenom po nepříjemném probuzení zlepšit náladu přemýšlením o delfínech, nicméně mě to celé dostalo zpět k myšlence, kterou mi vnuknul již ten zlý sen - tenhle svět je divný. 
Nedávno jsme s manželem byli na koncertě Tomáše Kluse a ačkoli se se synkretickým světonázorem tohoto optimistického písničkáře nikdy plně neztotožním, zůstala ve mně po jeho vystoupení rezonovat otázka: Proč jsme vlastně takoví? Lidé jsou obklopeni takovými krásami! Podmořským životem můžeme začít a amazonskými pralesy skončit. Proč má lidstvo tendenci to vše ničit? Proč dusíme přírodu, řezáme ploutve žralokům, nehumánně zacházíme se zvířaty, protože je vnímáme jen jako maso ke konzumaci? Proč jsme zlí na sebe navzájem a nejsme schopni dosáhnout takové míry sebeovládání, abychom nebyli? 
Nejsem enviromentalistka ani vegetariánka, nicméně jsem křesťanka, a proto ve mně tyto otázky rezonují silně. Protože Bůh stvořil svět dokonalý a chtěl, abychom si ho užívali v jeho dokonalosti...to, že se to celé tak zvrtlo, protože člověk se rozhodl (a rozhoduje) dělat věci po svém, nebylo jeho záměrem. Bůh stvořil zemi a všechno na ní, aby zjevovala jeho slávu a dokonalost lidem, které na zemi postavil. Autor biblického dopisu Římanům čtenářům píše:
Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.
Jenže této zemi, kterou stvořil, ustanovil také morální pravidla vyplývající z jeho povahy a stanovil princip, který platí pro všechno jeho stvoření: Mzdou hříchu je smrt. Hříchem je vzpoura proti Bohu, minutí se cílem, který on pro nás nachystal. Hřích je zlem vůči sobě samému, či těm, kdo jsou kolem mě. Když se tedy rozhodujeme nebýt s Bohem, vydáváme se na cestu, která v posledku nevede k dobrému, ať už její  výsledky vidíme hned, či se dostaví až posléze. Fakt, že se lidé rozhodují pro jiné cesty, než je ta za Bohem, má za výsledek i to, že náš svět degraduje jak po morální, tak po fyzické stránce.
Kdyby to končilo tady, byl by Bůh bezohledný despota. Já jej ale chápu jako milujícího Otce, který vždycky bude milovat své děti (ať zlobí, nebo ne) a všechno, co stvořil. Mzdou hříchu je smrt, ano, a žijeme v padlém a degradujícím světě. Ale Bůh je tím prvním, který nad tím pláče. Proto poskytuje MILOST. Každému člověku dává čas a prostor nerozhodovat se pro zlo, ale jít za dobrem, činit svět lepším s jeho pomocí. Mít rád lidi kolem sebe, zbavit se věčné nespokojenosti, dosáhnout vnitřního pokoje. Mít sílu bojovat za dobré věci a odmítat ty špatné. Vůle člověka je silná, ale nedovede jej ubránit před hříchem. Bůh v tom může pomoct. 
A přesně takhle jsem se dostala od delfínů až k smyslu svého života. :D Mám ráda delfíny, protože jsou vtipní a mám ráda Ježíše, protože mi v dnešním světě dává naději. Co vy? Máte naději? Žijete v milosti nebo pod zákonem smrti? Přeju vám život (a radost z delfínů)! :)

Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Římanům 6,23)

Žádné komentáře: