úterý 14. července 2015

Těžko uvěřit

Dnes jsem se probudila s myšlenkou, jak zvláštní je být dítětem odrostlým na sociálních sítích. Než jsem si uvědomila, kde se vlastně odehrává ten opravdový život, chvíli mi to trvalo, přesto jsem se ale od těchto prostředků nikdy úplně neodpoutala. Procházela jsem své minulé články a říkám si, že je těžko uvěřit, že jsem ušla takový kus cesty. Když jsem zakládala tento blog, byla jsem teenagerka s nepřekonatelnou averzí vůči růžové a s naivní představou o světě. Dnes, poté, co jsem dokončila dvě školy, vdala se, přestěhovala se a tak nějak se snažila i dospět, mám pocit, že jsem o onu averzi ani naivitu nepřišla, jen si vyměnily místo. Naivně doufám, že mi růžová sluší a averzi mám vůči mnoha věcem na světě. Ale o tom jindy.

Přemýšlím, jestli můj blog naplňuje své motto. Ad maiorem dei gloriam. K větší slávě Boží. 
Co je tak slavného na obyčejném životě? Ten můj je ze světského hlediska podřadný. Nemálo lidí se k mým životním rozhodnutím vyjádřilo s ohrnutým nosem. Teologicky zaměřená škola? Blbost. Je ještě k tomu Vyšší odborná? To je plýtvání tvým časem. Vdávat se už teď? Když máš celý život před sebou? Nechat se živit manželem? Pff. Mít děti? Na to je brzo. 

Jsem jiná. Můj přístup k životu je jiný. Já nicméně doufám, že právě v té odlišnosti se zrcadlí Boží sláva. Pro dnešní společnost to může vypadat hloupě a nemá to pro ni žádný smysl. Bůh si ale cení kroků víry. Vím, že tři roky strávené na teologické škole nebyly ztracené, protože jsem byla  tam, kde jsem měla být (a FYI, mám titul BA). Vím, že vdát se byla správná volba, protože Bůh je svatý a cení si čistoty. S manželem jsem spolu zkrátka před svatbou nespali a o nic jsme nepřišli. Vím, že není brzo začít přemýšlet o založení rodiny, protože zdravá rodina pro mě má vetší hodnotu než vysoká životní úroveň. Věřím a žiju něco úplně jiného, než co mi bylo obecně doporučeno a jsem v tom šťastná. 

To mělo být a je jádrem mého blogu - sdělování hodnot, které se z dnešní společnosti vytrácejí, poukazování na alternativu rozšířeného názoru a nezbytnost přemýšlení nad společností servírovanými postoji. Pokud by jediný člověk měl následkem přečtení mého blogu zapochybovat o obecně uznávaných stereotypech, je mé bloggerské poslání naplněno.

S mým blogováním ale ještě není konec, ačkoli častěji pracuji na jiné platformě. Oblíbila jsem si mikroblogging, zejména na Instagramu a jelikož mám "mozek na prázdninách", o několik pokusů o poezii byl obohacen i můj anglický blog na Tumblru

Na závěr přidávám video, jelikož refrén této písně je vpravdě osvěcující a snad is souvisí s tímto článkem. Life is life. Na na na na na. :D

Enjoy!


2 komentáře:

David Kučera řekl(a)...

Supr článek, vytrvej ve svých postojích i v blogování o nich, dává to smysl! :)

Radek Smetana řekl(a)...

Být spokojeny se svým životem a se svými rozhodnutimi dnes bývá vzácné. Držím palce. Btw. Life is Life ve mně vyvolává nostalgií... když mi bylo patnáct, byl to hit!