středa 11. prosince 2013

Těžký život studenta

Jdu chodbou a míjím dívky,
míjím dívky bez duše.
Jdu třídou a míjím muže,
míjím muže, jak z buše.

Neholení, nečesané,
v starých šatech, pobledlé,
unavení, pomačkané,
vlasy mají prošedlé.



"Co se děje?" Hrozím se a ptám se celkem zbytečně.
Stačí pohled do rozvrhu a dochází mi, konečně:
Zítra je test z hebrejštiny, až do strany osmdesát,
proto lidem začínají přirozeně hlavy klesat!

Visí jim nad hlavinkami Damoklův meč pověstný
a v hlavách jim nezní nic než jediný hlas zlověstný:
"Opravný test musí víc než sedmdesát procent mít
a kdo neví, jak se čte 'kól', nebude mít u mě klid!"

S takovou - co student zmůže?
Pokorně se rozučí.
Trpělivost nésti růže
příslovečně zaručí.

Našprtá se všechny kmeny, předložky a sufixy,
(při učení nakreslí tak ze dva, ze tři komixy),
nadejde den, napíše test, opouští učební sál.
Však hned jak vyjde, hrdě vzkřikne:
"Hebřino, já žiju dál!"