středa 24. října 2012

Milostná báseň řeckému jazyku


Tento semestr máme na VOŠMT předmět Novozákonní řečtina, který nám občas dává zabrat, nicméně, jak dokazuje následující báseň, dokáže být inspirující. ;)


Ach, Řečtino, Řečtino krásná,
proč jen mi nejsi stále jasná!
Jsi jako slunce, za mraky schovaná,
nechceš se ukázat, jsi pěkně prohnaná!

Chtěla bych poznat tě, však stále mi unikáš,
ta tvoje pravidla potvrdí výjimka,
výjimka na výjímku, přízvuk, přídech, iota,
nemůžu si pomoct, všechno se mi motá!

A začaly jsme spolu tak krásně...

Nejdřív byla alfabeta,
naše první meta.
Šla jsi na to rychle,
čas jsi nešetřila
a hned jsi na mě
deklinace navalila.

Následuje časování
se všemi třemi časy,
ale já jsem v klidu,
netrhám si vlasy...

Ale teď přišlo einai
a to je trochu moc,
nestrávím hned s tebou
přece celou noc!

I já mám své hranice
a paradoxy, drahá,
a ať se tváříš jakkoli,
nejsi dvakrát mladá!

Však přece, krásná jsi.
A milá!
A já jsem ti dávno
všechno odpustila.

Žádné komentáře: