sobota 3. listopadu 2012

Óda na sedmikrásky aneb Květinová báseň

Jednou jsem tak přemýšlela o kráse a napadlo mě, že Sedmikráska chudobka je vlastně velmi krásná rostlina. Shledala jsem ji hodnou ódy a tak je zde.

Sedmikrásko, jarní krásko,
víc než sedm krás si skrýváš!
Ač nádherná, nenápadná,
ač nejhezčí, skrytá býváš.

Krása už je v názvu
a mě napadá, jak tě nazvu:
Kráso sama, Samokrásko,
reaguji samohláskou:

Á. Pak ch.

Ach, jsi kvítek milý,
terčík žlutý, lístek bílý.
A prý rosteš jako divý,
když už nějaký brouček není živý.

(Tak to aspoň říká Jan Karafiát.)

Však nevěřím, že Chudobku
mají místo náhrobku,
spíše věřím,
že tvůj svěží
vzhled
Má osvěžiti
naše žití,
jak by i ten Wordsworth řek',
když o narcisech sám musel sníti.

středa 24. října 2012

Milostná báseň řeckému jazyku


Tento semestr máme na VOŠMT předmět Novozákonní řečtina, který nám občas dává zabrat, nicméně, jak dokazuje následující báseň, dokáže být inspirující. ;)


Ach, Řečtino, Řečtino krásná,
proč jen mi nejsi stále jasná!
Jsi jako slunce, za mraky schovaná,
nechceš se ukázat, jsi pěkně prohnaná!

Chtěla bych poznat tě, však stále mi unikáš,
ta tvoje pravidla potvrdí výjimka,
výjimka na výjímku, přízvuk, přídech, iota,
nemůžu si pomoct, všechno se mi motá!

A začaly jsme spolu tak krásně...

Nejdřív byla alfabeta,
naše první meta.
Šla jsi na to rychle,
čas jsi nešetřila
a hned jsi na mě
deklinace navalila.

Následuje časování
se všemi třemi časy,
ale já jsem v klidu,
netrhám si vlasy...

Ale teď přišlo einai
a to je trochu moc,
nestrávím hned s tebou
přece celou noc!

I já mám své hranice
a paradoxy, drahá,
a ať se tváříš jakkoli,
nejsi dvakrát mladá!

Však přece, krásná jsi.
A milá!
A já jsem ti dávno
všechno odpustila.

pátek 12. října 2012

Global University Library

Dobré odpoledne všem! V tomto článku nabízím ochutnávku svého projektu na téma Bible a vzdělávání do předmětu Úvod do výpočetní techniky. Je to kapitola studentovi Global University doporučující postup při zacházení s on-line Global University Library.


4.1 Global University Library


Je to prosté, ačkoli než jsem na to přišla já, uteklo hodně vody a bylo třeba napsat i knihovníkovi do USA. Začínáme na library.globaluniversity.edu. Zajímá nás kolonka Research Tools a pod ní spadající Course Research Guides. Tato nás zavede na stránku libguides.globaluniversity.edu, kde se před námi rozprostře dlouhý seznam všech GU předmětů. Klikneme na první, který nás zajímá: BIB1032/3 The Life of Christ in the Synoptic Gospels (formerly Life of Christ). Tady jsem se zmátla já, protože jsem si nevšimla nabídky nahoře a hledala jsem ji někde nalevo. To, co se vám otevře, je karta Home, na níž jsou informace o profesoru, který učí vybraný předmět, a kontakt na něj. Je tam stručné shrnutí obsahu předmětu, možnost pro vás, doporučit nějaký nový pramen pro tento předmět, a úplně dole je anketa, zda se vám libguidem poskytnuté informace zamlouvají.
Nicméně, to je jenom karta Home. Nás, studenty Global University, zajímají zejména karty Reference Resources, případně Books nebo Web articles/Journal articles, protože hledáme zdroje pro svou seminární práci či projekt. Jakmile jsme zdroje shromáždili, zjistíme, že vlastně nevíme, jak takový výzkum dělat, aby naše práce nebyla plagiátorská. A právě pro tuto příležitost je zde karta Information about plagiarism. Pod kartou Information Skills zase najdeme rady, které zdroje citovat, aby naše práce měla úroveň.
Jakmile toto všechno nastudujeme a dokončíme svůj výzkum, sedneme ke psaní. Jak ale svou práci naformátovat? V tom nám poradí karta Writing Helps, kde najdeme Undergraduate Form & Style guide, který shrnuje normy Global University. Také je zde přímo šablona pro projekt a doplňkovou četbu, již naformátovaná, stačí doplnit žádané informace.
Zdatný student tedy píše svou práci a ejhle, potřebuje citovat, protože, jak byl poučen, nechce býti plagiátorem a krást cizí myšlenky. I zde karta Writing Helps nabízí odkaz na Citation Machine, něco jako naše citace.com, ale trochu složitější (např. nelze hledat pomocí ISBN). Po dopsání práce chce ovšem student dát dohromady bibliografii a i s tím mu Writing Helps pomůže, jelikož poskytuje odkaz na Bibliography Maker, do kterého jenom student postupně zadává knihy, ony se mu tam kumulují na jeho účtě (který je třeba si založit) a konečný seznam si pak může stáhnout jako Wordový dokument.
Tolik asi k slavné Global University Library. Když se v ní člověk zorientuje, může být celkem užitečná. A pokud se ztratí, vždy je tam možnost „Ask A Librarian“.



pondělí 1. října 2012

Friendationship aneb „Budeme jen přátelé.“


Poskytuji svůj překlad článku Can You Be More-Than-Friends but Less-Than-Lovers? od autorky Kris Swiatocho, která popisuje nový typ vztahu, takzvaný friendationship[čti: frendejšnšip], který se v dnešní (nejen americké) společnosti rozmáhá. Je to něco mezi přátelstvím (angl. friendship) a vážným vztahem (angl. commited relationship) Zaujalo mě to a shledala jsem článek hodný svého blogu. :) Někde jsem přidala kurzívu nebo jiné zvýraznění, pro upozornění na určité myšlenky, jinak jsem se snažila zachovat článek nedotčený. Enjoy!

Můžete být víc než přátelé a méně než milenci?

Autorka: Kris Swiatocho

„Friendationship"...Co je to?
Urban Dictionary říká, že friendationship je “určitá fáze vztahu, ve kterém jsou dva lidé očividně ‘více než přátelé’, ale nechtějí si přiznat, nebo neví, jestli jsou ‘pár’ nebo ne”. Několik lidí na internetu přiznalo, že už tento termín použili, včetně mé dobré kamarádky, která je úspěšnou zpěvačkou a skladatelkou. Před několika lety jsme seděly v kavárně v Dallasu, TX (obě jsme přednášely v různých sborech) a popíjely jsme silnou kávu bez kofeinu, když jsem si uvědomila, že mi vypráví o jednom takovém friendationship, kterým procházela. Nevěděla jsem, co to znamená, a ona mi vysvětlila, že jde o takové přátelství mezi křesťany, s anebo bez výhod, záleží, jak to člověk definuje. Vlastně jste někde mezi přátelstvím a závazným vztahem, nejdete vpřed ani vzad. Jste tak trochu zaseknutí. Ona mi tehdy řekla, že už z toho chce ven, protože ji unavuje být pořád takhle zaseknutá uprostřed. Chtěla víc.
Takže, proč by někdo měl chtít být v takovémhle vztahu? Kdo by chtěl být zaseknutý? Kdo by chtěl mít vztah, ať už přátelský či romantický, ve kterém by nevěděl, na čem je a kam to směřuje? Rozhodla jsem se udělat malý průzkum na toto téma a byla jsem překvapena nad množstvím vztahů tohoto typu. Ale moje hlavní otázka, kterou jsem kladla všem, byla... proč?


1. „Být uprostřed je bezpečné.”Proto se mnoho svobodných bojí udělat další krok ve svém vztahu. U křesťanů tady hlavní roli hraje fakt, že když jsou ve vážném vztahu, dalším krokem je manželství. Někteří na to zkrátka nejsou připravení, takže radši zůstávají na půli cesty, na bezpečném místě. Na místě, kde nemusí nést žádnou zodpovědnost.Z biblického hlediska nemají křesťané jediný důvod jenom tak ‘randit'. Měli bychom buď budovat vzájemná přátelství nebo zahájit nějakou předfázi manželství. To neznamená, že s jakýmkoli člověkem, se kterým máte vážný vztah, skončíte v manželství. To hlavně znamená, že pro nás neexistuje nějaké ‘na půl cesty'.
Buď jste jenom přátelé anebo spolu chodíte s cílem se vzít. Oba víte, na čem v tom vztahu jste, a důvěřujete Pánu, že to povede svým směrem.
Přísloví 3,5-6 
Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.
Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.
Koloským 3,23 
Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu
Přísloví 16,3 
Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny.
Žalm 37,3-7 
Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost.
Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce.
Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.
Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo.
Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle.

2. „Můžu si užít výhod...bez závazku.”Není takovýhle postoj krásnou ukázkou ze života bez Krista? Nemůžu uvěřit, že by to někdo vůbec přiznal. Ale někteří jsou prostě asi slabší nebo je jednoduše nezajímají city toho druhého. Podle mě je to asi nejsobečtější způsob života. Ze zkušenosti vím, že je těžké být sám, takže někteří jsou ochotní jít jakkoli daleko, jen aby se dostali ze zóny přátelství (doufejme, že ne až k sexu) a byli naplnění. Vím to, protože jsem také byla ve svém friendationship. Líbilo se mi být středem něčí pozornosti a příležitostné masáže, držení se za ruce, lechtání a dotýkání se, sezení velmi blízko sebe na gauči, bylo rozhodně příjemné! Plus speciální dárky na narozeniny a Vánoce. A co teprve navštěvování se navzájem, sdílení důvěrností, přespávání u toho druhého! Jistě, že se pak přátelé začali ptát: „Kdy spolu už konečně navážete pořádný vztah?” A zároveň byli i tací, kdo si mysleli, že spolu už chodíme a dumali nad tím, jaké asi bude datum naší svatby.
Ale kde v tomhle všem je Bůh? Nevidíme snad, že takový druh vztahu je nejenom bezbožný, ale hlavně celý o mně? Pokud opravdu někoho milujete, jste zaměření na něj/ni, chcete pro něj/ni to nejlepší, nevyzdvihujete sebe.
Matouš 5,28 
Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.
1. Korintským 13,4-7 
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
1. Korintským 7,8-9
Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já.
Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než se trápit.

3. „Neuvědomil/a jsem si, že se friendationship týká i mě!” 
Mluvila jsem s několika svobodnými dívkami, které byly uprostřed takového vztahu nevztahu, ale nevěděly, že má název. Věděly, že jsou s chlapcem víc než přátelé, ale také spolu nemluvili o něčem vážnějším, o budoucnosti nebo manželství. Trávili spolu čas, ale také sdíleli některé romantické stránky vážného vztahu. Ty dívky si nemyslely, že je to špatné a neplánovaly změnu. Teprve až potom, co jsem jim řekla, co na to říká Písmo, dospěly k tomu, že by asi měly svůj postoj přehodnotit.
Ve friendationship se může totiž stát, že jeden je spokojený s věcmi tak, jak jsou, ale potom možná ten druhý by chtěl něco víc. Možná, že si právě ty dívky, se kterými jsem mluvila, uvědomily potřebu vymezení si hranic v  přátelství, aby mohly postupovat dál.
Židům 10,24 
Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.
2. Petrova 3,14 
Proto, milovaní, očekáváte-li takové věci, snažte se, abyste byli čistí a bez poskvrny a mohli ten den očekávat beze strachu před Božím soudem.

4. „Doufám, že to vyústí do vážného vztahu...a manželství.” 
Ze všech lidí, se kterými jsem o friendationship mluvila, to byly většinou ženy, setrvávající v tomto vztahu nevztahu s tajnou nadějí, že se to změní ve vztah romantický. Opravdu si myslely: On se jednoho dne prostě změní a zamiluje se do mě. Do té doby dovolím našemu přátelství, aby bylo něco víc. Budu mu vařit večeře, mazlit se na gauči, držet se s ním za ruku, budu mu prát, vyřizovat pochůzky, budu jeho kámoška a tak dále, protože jednou, jednou si prostě uvědomí, že jsem pro něj ta pravá.Kde je problém? No, kdyby měl opravdu zájem mít s vámi vážný vztah, věděla byste to. Tady nastává situace, kdy se musíte naučit střežit svoje srdce. Pokud máte takovýto friendationship ze sobeckých důvodů, jak říká předchozí bod, je třeba to probrat s Bohem. Nicméně vetšina žen v tom zůstává a čeká, až se ten muž změní a tím si lámou srdce. V horším případě on totiž může dokonce začít s někým chodit - a kdo ho může vinit? Ta žena si s ním nikdy nechtěla vyjasnit stav jejich vztahu nebo hranic, takže mu nic nemůže vyčítat.
Efezským 4,15-16 
Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava,z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.
Přísloví 4,23 
Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.

Jaké je tedy řešení? 
Vymezte hranice vztahu. Vím, zní to jako klišé, ale je to pravda. Znám to z první ruky, jak cenný takový rozhovor může být pro vaše přátelství. Pokud máte friendationship, přestaňte. Kromě zranení a bolesti z toho nebude mít nic ani jedna strana. Udělejte si čas na ty těžké otázky a pamatujte si: Milujte, jak byste chtěli být milováni. Chtěli byste s někým chodit jenom proto, abyste naplnili jeho/její potřeby, ale nezávazně? 

Zde je pár otázek, které si můžete navzájem položit: 
1.Jak by jsi definoval/a náš vztah?
2.Co očekáváš od našeho přátelství?
3.Cítím k tobě to a to. Co cítíš ty ke mně?
Pokud nemíříte k vážnému vztahu, ukažte si na věci, které se musí změnit. Buďte upřímní, přiznejte si, že některé věci zkrátka patří až do vážného vztahu směřujícímu k manželství. Nebezpečí, které by vám hrozilo, kdybyste v nich pokračovali, nespočívá pouze v nerealistických očekáváních, ale také v tom, kam by se mohly posunout hranice vašeho fyzického kontaktu. Pamatujte, musíte chránit své srdce, vzít zodpovědnost do rukou a být opatrní. Pokud oba souhlasíte, že společné manželství patří do vaší budoucnosti, podnikejte kroky tím směrem. Skvělým zdrojem je kniha 101 Questions To Ask Before You Get Engaged (Sto a jedna otázka, kterou si musíte položit předtím, než se zasnoubíte) od H. Norman Wrighta. To vám může pomoct „definovat váš vztah”. Dále, můžete navštívit mou stránku, kde najdete seznam různých nápomocných zdrojů. A ještě jedna věc: pokud máte friendationship, může se stát, že propásnete některou příležitost potkat toho vážně pravého/tu pravou. Nebo přestože čekáte, až se ten druhý změní, a zamiluje se do vás, už dávno víte, že je to nereálné, a stejně v tom zůstáváte.

Další krok? Trénujte své hranice. 
Vážím si všech svých přátelství s muži, protože věřím, že nám všem Pán dává velmi specifické vedení, jak se k nim chovat. Říká, že jsou důležité, protože takové přátelství se zástupcem opačného pohlaví nás může naučit věcem užitečným i pro jiné vztahy, ať už pracovní, rodinné, přátelské či romantické. Ale protože jsme z většiny Bohem stvořeni pro manželství, musíme být v přátelstvích opatrní, musíme mít hranice, abychom chránili nejen sebe, ale také toho druhého. Jasnými hranicemi dáváme najevo, jak na tom s tím druhým jsme. Čím lepší je komunikace, tím lepší je vztah.
1. Korintským 6,12 
‚Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ničím se nedám zotročit.
Pokud všechny mé vztahy budou v kategorii přátelství a ne friendationship, pak poznám, půjde-li „o něco víc.” A myslím, že stojí za to si na to počkat. Nepředbíhejte Boha, neokraďte se o Boží ideální plán a nesmiřte se s ničím horším. A pro ty z nás, kteří bojují se svou touhou po fyzické přitažlivosti, mám radu: kupte si psa. Dělám si legraci! Nicméně, já osobně shledávám například čas se svými neteřemi a synovci (kteří si myslí, že jsem ta nejlepší a umím je nejlíp obejmout) velmi obohacujícím. A služba Bohu a pomoc ostatním také zaplňují určitou část prázdného místa. Navštivte kojenecký ústav, hlídejte děti ve sboru, pomozte někomu v domácnosti nebo jeďte na misijní výjezd a Bůh naplní to vaše prázdné srdce větším množstvím lásky, než si dovedete představit.A ještě jedna věc. Poté, co jste si navzájem vymezili hranice ve vztahu, může se stát, že to budete muset udělat znova, po nějakém čase. Z nějakého důvodu máme my lidé tendenci ke zlozvykům a můžeme znovu spadnout do friendationship. Neklesejte na mysli.

Pán vám žehnej, až budete hledat jeho vůli ve všem, včetně vašich vztahů.
---
Originální článek najdete na webu www.crosswalk.com

neděle 29. července 2012

ODB: Od chyb k zázrakům


ČTI: Jan 21:15-19
Obrať nás, Hospodine, k sobě a my se navrátíme . — Pláč Jeremjášův 5:21

Architekt a umělec James Hubbel říká, že „Chyby jsou darem.“ Kdykoli dělá na nějakém projektu a něco se pokazí, nezačíná od začátku. Hledá způsob, jakým by tu chybu využil k vytvoření něčeho lepšího. Nikdo z nás se nemůže vyhnout veškerému pochybení a všichni máme způsoby, jakými se s nimi vypořádáváme. Můžeme je zkusit zakrýt nebo je napravit nebo se za ně omluvit.
Někdy děláme něco podobného s naším hříchem. Ale Bůh nás nezahodí a nezačíná od začátku. On nás obnovuje a vylepšuje.
Apoštol Petr měl tendenci říkat to, co si myslel, že je v tu chvíli nejlepší. Říká se o něm, že byl impulzivní a kvůli tomu dělal chyby. Ze strachu, potom, co byl Ježíš zatčen, třikrát prohlásil, že jej vůbec nezná! Avšak později, na základě tří Petrových vyznání lásky, Ježíš obrátil Petrovo pokořující zapření v nádhernou příležitost k obnově (Jan 21). Navzdory Petrově minulosti plné chyb, Ježíš jej povolal do služby slovy: „Pas mé ovce“ (v.17).
Pokud jsi někde udělal chybu tak velkou, že se zdá nezvratitelná, nejdůležitější je, jestli miluješ Ježíše. Pokud ho miluješ, Ježíš může i to nejzávažnější pochybení proměnit v úžasný zázrak.
Originální článek Our Daily Bread: Blunders to Wonders naleznete na ODB.org nebo YMIblogging.org

sobota 28. července 2012

Cesta na východ

Moje cesta na východ byla neočekávaná a ne zcela chtěná, nicméně těžko jsem si mohla udržet otrčený výraz tváří v tvář krásám stvoření. Jeli jsme na zásnuby do Rumunska.

Hungaria

Čechy a Rakousko mě ničím po cestě extra nezaujaly, neboť je znám a často jsem jimi projížděla, ale Maďarsko mě vyděsilo. Ono má totiž horizont podivně blízko, jako když ho ugumujete nebo uříznete. 'Bůh jim tady zapomněl udělat hory!' řekne si člověk a snaží se zvyknout si na myšlenku, že tady svět končí už za támhletím stromem. Projede jím obava, jestli náhodou pak nepřepadne přes okraj a nespadne pověstné želvě na hlavu, ale pak dostane rozum. Obří želvy přece nejsou.

Takže jsme zjistili, že Maďaři nejsou zas až tak snědí, nechtějí psy na čerpacích stanicích a nevracejí 1 forint, ale zato jsou tam někteří, shovívavě přehlížející psa schovaného pod stolem a takoví, kteří pouští na záchod zadarmo. (I když by měl člověk zaplatit 0,50 €...je to drahé, ale ten záchod se vám před očima sám vydesinfikuje!)

V Maďarsku je znamenitý počet bílých kostelů s černou střechou a vysokou věží...tedy, napočítala jsem
celkem tři, ale tak moc se mi líbily, že jejich počet považuji za znamenitý.


Romania

No a pak už je najednou Rumunsko, hned po tom, co vám na maďarské straně hranic zkontrolují pasy a na rumunské na vás jenom nevrle mávnou, ať jedete dál. A je to tam pěkné, pole se tam krásně vlní, roste na nich obrovská kukuřice, ale kolem naší destinace jsou zejména pastviny. To je jako pole, akorát tam roste jenom tráva a uprostřed je studna.

Teď už ale nebudu přehánět, když řeknu, že na každou vesnici tam připadají průměrně 3 kostely, plus 0,5 modlitebny letniční církve. Jeden moudrý člověk kdysi řekl, že je tu tolik kostelních věží, až to vypadá, jakoby chtěli Pánubohu vypíchnout oko. Nádhera.

Pak jsme vystoupili z auta a divili jsme se, proč na nás tak lidi zírají. Nakonec jsme usoudili, že to asi bude kvůli našemu psu na vodítku. Vodítko je totiž v těchto končinách pomůcka nevídaná a bratrům psům je dopřávána svoboda...až přílišná, řekla bych, neboť se tak stávají jednou z mnoha ingrediencí obsypávajících rumunské silnice. Za každou zatáčkou číhá něco nového, ať už je to stádo krav, hlouček dívek, chlapci předškolního věku běžící pro míč nebo žebřiňák naložený senem. Ach, ano, v Rumunsku jsem poznala, co znamená venkov. A líbilo se mi to, moc.

Na druhý den po našem příjezdu nám jedno s osmi dítek hostitelky štědře nabídlo ranní procházku po okolí. Já, měšťanda, jsem byla velmi zahanbena, když jsem shledala, že procházka se v mé mysli slučuje s představou chůze volného kroku po asfaltové silnici, ve stínu lipové aleje. Totiž, cesta, kterou nás to roztomilé stvoření vedlo, mi připomínalo spíše vysokohorskou túru, ač jsem na žádné jakživa nebyla...

Co naplat, pochlapila jsem se a předstírala jsem, že se nepotím a nefuním únavou, což dá náramnou práci, takže jsem propásla asi 2/3 výkladu, který cestu provázel. Ale pamatuju si, že tam bylo pěkně a že, jako všude, jsou tam lidé, kteří chtějí tohle pěkné zničit a to konkrétně uhelnými doly.

Ač jsme se na své návštěvě nedostali dál, než kousek za Oradeu, musím říct, že po své třídenní návštěvě Rumunska si dovedu představit, že si tu zemi někdo dokáže cele zamilovat.

Toliko má cesta na východ...vraceli jsme se přes Slovensko, kde jsme i pár dní pobyli, ale to přece nebudu popisovat, neboť to není východ, to je skoro naše a zná ho každý! Takže teď jsem doma a píšu o tom, co jsem viděla a nemůžu si pomoct, ale ať je to jinde sebekrásnější, doma je doma.

neděle 15. července 2012

Michael Ramsden: Church of Arrogance Q&A


Nedávno jsem poslouchala skvělé kázání od Michaela Ramsdena 'God of Love: Church of Arrogance?' Na konci odpovídal na náhodně vylosované otázky jeho posluchačů. Jedna z nich mě zaujala, jelikož jsme se s kamarádem zrovna bavili o pýše v životě křesťana a já jsem Michaelovu odpověď na ni shledala zajímavým příspěvkem do naší diskuse.

Otázka: Mám pocit, že neustále bojuji s pýchou. Je to něco, co musím Bohu dávat každý den a pokořovat se před ním nebo z toho mohu být vysvobozen?

Odpověď: Páni, to je dobrá otázka. No, myslím, že je dobrý začátek, že jsi si toho problému vědom...pokud teď teda nejsi pyšný kvůli tomu, že ses zeptal a byl sis toho vědom a my jsme to teď přečetli. Může to jít i na druhou stranu. (smích)
Je zajímavé, jak bible mluví o tom, jak máme vyznávat hříchy jeden druhému. Mimochodem, neděláme to proto, aby nám bylo odpuštěno. To k odpuštění nepotřebujeme. To Bohu vyznáváme hříchy, aby nám bylo odpuštěno. Vyznáváme hříchy jeden druhému kvůli skládání účtů a abychom řešili tenhle problém s pýchou. Myslím, že pýcha je ve skutečnosti největší zabiják. Jeden z mých oblíbených autorů, už jsem ho několikrát citoval, C. S. Lewis, v jedné ze svých kapitol napsal, že pýcha je ve skutečnosti tím nejzákladnějším hříchem ze všech. A je jiná než ostatní hříchy. Všechny ostatní hříchy jako lakomství, chtíč a tak dále, existují pro sebe samé. Pýcha nicméně sytí všechno ostatní. Není něčím, co existuje samo pro sebe. Pýchu neuspokojíte tím, že budete víc pyšní. Je to něco, co sytí a tím pádem je to podloží ostatních hříchů. A právě proto se to musí řešit.
No, myslím, že jsou v životě chvíle, kdy Bůh prostě vtrhne do našeho života tím nejúžasnějším způsobem a jedná s námi tak, aby nás přivedl ke konkrétní zkušenosti, která nám pomůže k pokoře a my se tak poučíme. Takže tyhle momenty existují. Nicméne myslím, že přicházet k němu s disciplínou, každý den...to je velmi důležité. Pro mě osobně je hrozně důležité:
1. mít skupinu lidí kolem sebe, kteří nejsou uchváceni ničím, co dělám a pokládají mi různé otázky...teď, když o tom přemýšlím, nejsou zrovna dvakrát zdvořilí...(smích)
Taky moje milující žena, která mě podporuje nepředstavitelnými způsoby...nedávno jsem jí řekl:
"Víš, kdybych si tě nevzal, myslím, že můj život by byla úplná katastrofa." A příliš rychle na to, aby mě utěšila, řekla: "Ano, máš pravdu." (smích)
A myslím, že neustálé předkládání se Bohu...existuje jeden zajímavý verš: 'Pane, zjisti, zda držím se cesty škodlivé...' A velice často zjistíte, že pýcha patří do těch 'škodlivých cest.' Určitým způsobem. A myslím si, že musíme stále přicházet před Boha.
Mimochodem, ostatní lidé jsou velice zkušení v pozorování pýchy v naších životech. Doopravdy, oni to vidí. Takže, to jádro řešení problému leží v tom,- a teď bych to chtěl říct správně, může to být výzva, kterou to zakončím- že musíme fungovat jako rodina, abychom správně řešili problém pýchy. Problém je, že...Způsob, jakým spolu jednáme pramení v tom, že nevychází z toho ovoce, o kterém jsem mluvil předtím. A to způsobuje potíže. Takže, víte, byl jsem včera na obědě se skupinou pastorů a jedna z věcí o kterých jsme mluvili bylo: Podívej, když za tebou někdo přijde a řekne "Musím ti říct následující pravdu v lásce," můžeš si být jist dvěma věcmi:
1. zřídkakdy je to pravdivé
2. téměř určitě to není v lásce
Pokud by opravdu chtěl říct pravdu v lásce, nemusel by za vámi přijít a říct "Chci ti říct to a to v lásce," protože pokud by říkal pravdu v lásce, bylo by jasné z toho co dělá, že vás má rád a říká vám něco důležitého, co musíte slyšet.
...
Proto si také myslím, že je důležité mít lásku k církvi a touhu vidět ji tak silnou a zdravou, jak jen může být. Protože já opravdu potřebuji být součástí církve, která se posouvá dál a společně dělá velké věci pro Boha. To také pomáhá mě, udržuje mě pod kontrolou. A staví před moje srdce určité výzvy. Myslím, že s pýchou budou problémy vždycky. Ale vždycky jednou za čas Bůh rozsvítí to světlo o trochu jasněji a intenzivněji a vy uvidíte pár nových krys ve vašem sklepě a budete se jimi moci zabývat.


Celé kázání si můžete poslechnout na YouTube (pouze anglicky)


pátek 6. dubna 2012

Mister Easter

Dneska jsou Velikonoce. Wikipedie říká, že Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem. Já jsem křesťanka....zhruba tak nějak jsem logicky chtěla vysvětlit, proč píšu článek po půl roce a to právě o Velikonocích.
Je to super věc. Jako se dávají dárky na Vánoce, tím spíš by se měly dávat na Velikonoce, protože právě o Velikonočních svátcích, kolem roku 30 našeho letopočtu, byl celému lidstvu dán největší dar, jaký kdy mohlo přijmout, dar milosti. Boží plán spásy člověka před hříchem se táhne do daleké minulosti...respektive od daleké minulosti. Bůh vždycky chtěl člověku pomoci, ušetřit ho, prokázat mu lásku...věřím, že jste seznámeni s biblickou zprávou o příchodu Ježíše, jeho syna, jeho službě na zemi a jeho smrti na kříži, která byla zástupnou obětí za hříchy lidí. S tímto předpokladem teď chci pracovat, když poukážu na starý, ale živý text, jehož autorem je pravděpodobně prorok Izajáš, byl napsán kolem roku 700 před naším letopočtem a perfektně popisuje událost Ježíšova ukřižování, která se měla odehrát o circa 730 let později:

Kdo uvěří naší zprávě? 
Nad kým se zjeví paže Hospodinova?
Vyrostl před ním jako proutek, 
jak oddenek z vyprahlé země, 
neměl vzhled ani důstojnost. 
Viděli jsme ho, 
ale byl tak nevzhledný, 
že jsme po něm nedychtili. 
Byl v opovržení, 
kdekdo se ho zřekl, 
muž plný bolestí, 
zkoušený nemocemi, 
jako ten, 
před nímž si člověk zakryje tvář, 
tak opovržený, 
že jsme si ho nevážili.
Byly to však naše nemoci, 
jež nesl, 
naše bolesti na sebe vzal, 
ale domnívali jsme se, že je raněn, 
ubit od Boha a pokořen. 
Jenže on byl proklán 
pro naši nevěrnost, 
zmučen pro naši nepravost. 
Trestání snášel pro náš pokoj, 
jeho jizvami jsme uzdraveni.
Všichni jsme bloudili jako ovce
každý z nás se dal svou cestou, 
jej však Hospodin postihl 
pro nepravost nás všech. 
Byl trápen a pokořil se, 
ústa neotevřel; 
jako beránek vedený na porážku, 
jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. 
Byl zadržen a vzat na soud. 
Kdopak pomyslí na jeho pokolení? 
Vždyť byl vyťat ze země živých, 
raněn pro nevěrnost mého lidu. 
Byl mu dán hrob se svévolníky, 
s boháčem smrt našel, 
ačkoli se nedopustil násilí 
a v jeho ústech nebylo lsti.
Ale Hospodinovou vůlí bylo 
zkrušit ho nemocí, 
aby položil svůj život 
v oběť za vinu. 
Spatří potomstvo, bude dlouho živ 
a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. 
Zbaven svého trápení 
spatří světlo, 
nasytí se tím, co zakusil. 
„Můj spravedlivý služebník 
získá spravedlnost mnohým; 
jejich nepravosti 
on na sebe vezme. 
Proto mu dám podíl 
mezi mnohými 
a s četnými bude dělit kořist za to, 
že vydal sám sebe na smrt 
a byl počten mezi nevěrníky.“ 
On nesl hřích mnohých, 
Bůh jej postihl místo nevěrných.

— Bible, Český ekumenický překlad, Izajáš 53. kapitola

A tak, drahý čtenáři, i když bych se právě teď měla učit maturitní otázku číslo 11A, cítím silnou potřebu ti sdělit, že tyhle Velikonoce se netýkají jenom křesťanských fanatiků a nějakého vousáče, který umřel před dvěma tisíci léty. Tyhle Velikonoce se týkají především tebe, který jsi ještě nepřijal ten dar milosti, který je ti zdarma nabízen. Protože Ježíš byl ukřižován, zemřel hroznou smrtí, ale co je nejdůležitější: byl vzkříšen. Zlomil moc smrti a zlomil moc hříchu nad lidmi.

Udělej si dneska Vánoce. 


Přijmi tu milost. 


Potřebuješ ji.