středa 22. prosince 2010

Paralelismus v akci (pro Lucku)

Paralelismus je základní prvek hebrejské poezie.
Jednoduše řečeno, každou jednotku v prvním členu verše vyvažuje jednotka ve členu druhém. Předkládá se jedna myšlenka a vzápětí je vyvážená jinou.
Např.:  Žalm 19,2
Nebesa (a)   vypravují (b)   o Boží (c)   slávě (d)
obloha (a')   hovoří (b')       o díle(d')    jeho rukou(c')


Tato báseň byla původně součást vánočního daru pro mou spolužačku :) Enjoy ! :)

Lucinka je moc milá.
Její líbeznost je převeliká.

Pokud se spolužák s úkolem souží,
pokud povinnost bližního trápí,

Lucka vždy pomůže,
pomoc její je mu blízká.

Pak tato milost vyčerpá ji, 
u konce jsou její síly.

Do Prahy jede na rovnátka,
zubař je její útěchou.

Nevadí, že prošvihla písemku, 
matiku že nestihla napsat.

Její skutky hovoří o moudrosti
o rozumnosti vypovídají její slova

Mé srdce plesá, neboť jsem počítána mezi její přítelkyně,
duše má zpívá o našem přátelství.

Nechť je požehnána její cesta, 
střeženy jsou její kroky.

Nechť Boží lásku cítí stále,
pociťuje Jeho přítomnost.


úterý 21. prosince 2010

Vánoční příběh

Loni jsem jako dárek k Vánocům dala svojí spolužačce mnou převyprávěný Vánoční příběh. Letos bych se o něj chtěla podělit i s čtenáři svého blogu. Je to známý, ale stále živý příběh, který je základem toho, v co věřím. Přečtěte si jej a pokuste se na letošní Vánoce dívat v jeho světle. Veselé Vánoce vám všem :)


Dlouho očekávaný

Začalo to již dlouho před naším letopočtem. Je to příběh lásky, odpuštění a sebeobětování...
Podle židovské tradice a biblického Starého zákona všichni židé už od pradávna očekávali příchod mesiáše – muže, který je vysvobodí od nadvlády cizích národů. Když byli židé ještě dáávno před Kristem odvlečeni z Izraele do Babylonie, volali po mesiáši. Když byli pod nadvládou Asyřanů, volali po mesiáši. Když byli pod nadvládou Persie, volali trochu míň, ale stále volali. Když byli roku 63 před Kristem podmaňeni Římem, volali po mesiáši.
A tehdy, v malém městě Nazaretu se anděl zjevil asi sdmnáctileté dívce Marii. Byla to dívka plná snů a citů. Věřila v Boha, rodiče ji tomu naučili – každé velikonoce putovali do Jeruzaléma oslavit svátky v Izraelském chrámě. Ona vždy brala víru v Boha osobně, učila se o něm nové a nové věci a věděla, že je třeba ho poslouchat. A teď najednou se jí zjevil anděl. Byla vyděšená a hlavou jí běhaly myšlenky jako o život – co to je za postavu? Proč tu je ? Co jí chce? Snad mě nechce vzít někam pryč – ještě toho musím spoustu udělat!! Nechá mě rozloučit se s kamarádkami ? A co rodiče, kdo jim bude pomáhat ?
Pak její mysl začala zkoumat vzhled zvláštního návštěvníka. Jak měl krásné, mladé rysy, kudrnaté nazlátlé vlasy, tvořící mu kolem hlavy “korunu.“Lehká bílá tunika z Marii neznámé, ale vznešené látky mu splývala po mohutnách ramenou a hrudi.
,,Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou !“ Řekl anděl, takovým zvonivým hlasem.Vytrhl Marii z myšlenek, protože v ní vyvolal zvláštní pocit pokoje. Jako by ona byla nádobou, do které anděl vlévá pokoj, jako vodu do džbánu. Ten pocit se ale střídal s bázní, protože to co prožívala pro ni bylo jaksi nadpřirozené. Anděl Gabriel,(tak se jí představil) pokračoval: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u svého Boha! On způsobí, že počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš, on bude Mesiášem, Spasitelem tohoto lidu ! Bude nazván synem Nejvyššího Boha a on mu dá trůn v Nebesích !“
Anděl mluvil hlasem klidným, zvonivým, jako když harfista drnká na ty nejhlubší z harfových tónů, takže v Marii přebývalo ono pokojné rozpoložení, kterým jí po svém příchodu naplnil.Když ale řekl “počneš“ tak jako by zvesela, v Marii to hrklo a hned jak domluvil řekla: „Jak by se to mohlo stát, vždyť nemám muže!“ nevěděla, jestli má plakat, protože nemůže poskytnout prostředí pro splnění Božího plánu, nebo jestli se má smát nad absurdností situace – ona, a těhotná ? To by musel být opravdu zázrak, vždyť se ani s žádným mužem nestýká. Byl by tu nějáký, který by se jí líbil, ale to by za ní musel on sám přijít a nějak se vyslovit. Pro dívku se přece nesluší aby oslovovala muže... - smích rychle potlačila. Anděli se v očích zablesklo a řekl, jako by to byla úplná samozřejmost: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího Boha tě zastíní. Proto tvé dítě bude svaté a taky proto bude nazváno Synem Božím. U Boha není nic nemožného.“
Tak. Teď to vypadalo, jako kdyby to už od začátku bylo jasné a Mariina otázka byla zbytečná. ,Tak tedy Bůh ve mně chce stvořit plod bez pomoci muže... ...´
Už zase začaly Mariiny myšlenky lítat jako blesky. Co na to řeknou rodiče? Co její přátelé? Už nikdy si ji nikdo nebude chtít vzít, protože si budou myslet, že to dítě je nemanželské. Možná že ji i její rodiče vyženou z domu. Možná, že ji i ukamenují ! Je to tak zneklidňující věc, tak proč se nedokázala cítit zneklidněně?? Proč v ní stále byl ten pokoj ? A potom ta Gabrielova slova ,U Boha není nic nemožného.´ Jestliže je toto Boží plán, on se postará, aby nezemřela dřív než porodí ono slavné dítě. A co bude pak ? Bůh ví. A ona zase ví, že Boha se musí poslouchat. A i kdyby měla zemřít, nezemře neposlušná Bohu.
„Jsem služebnice Páně, ať se stane to, co jsi řekl.“řekla Marie, s nevídanou odvahou, připravena čelit všem důsledkům. S pomocí Boží.
Po těchto slovech Gabriel pokývl hlavou na souhlas a ujištění, že rozhodnutí bylo správné a přesně podle jeho instrukcí, které měl od Pána. Pak náhle, způsobem pro lidský mozek nepochopitelným, zmizel.

Osamělý Josef
Josef, nazaretský tesař se už delší dobu cítil sám. Byl už dávno dospělý, popravdě, táhlo mu na čtyřicet a ještě neměl ženu. Dlouho o tom nepřemýšlel, protože, když dospěl, musel se starat o rodinu a uživit ji. Tesařství jej bavilo, rád viděl, jak pod jeho rukama rostou nové kousky nábytku či nástrojů, které budou lidé používat každý den ve všedních činnostech. A práce mu vynášela.
Josef byl pohledný muž a kdejaká žena na něj ráda zamrkala, aby připoutala jeho pozornost. Jeho vlastní pozornost ale přitahovala v posledních měsících jen jediná. Chodila s ostatními děvčaty pro vodu právě kolem jeho dílny, každý den. Vždy si ráno vzal práci ven, aby ji mohl vidět. Byla to Marie. Zamiloval se do ní jakmile se jejich oči setkaly, jednou, když jí upadla nádoba s vodou a rozbila se. Josef jí běžel nabídnout pomoc a když mu za ni děkovala, Josef nerozuměl jejím slovům – byl uchvácen tónem jejího hlasu, který mu zněl v uších jestě dlouho po jejich setkání, a byl utopen v jejích tmavých, hlubokých očích, které jako by viděly až na dno jeho duše. Usmála se svižně se otočila k odchodu, přičemž se její vlasy jako vějíř rozprostřely a zase stáhly v následování jejích pohybů a zatančily tak na rozloučenou Josefovi. ,,Počkej!“ vykřikl Josef. ,,Jak se jmenuješ?“
,,Marie“ špitla dívka a v očích ji zajiskřilo.
,,Já jsem Josef“ zvolal sebejistě tesař a kývnul hlavou na pozdrav. Jeho oči se od ní ani na chvíli neodlepily. Marie se zasmála, otočila se a utíkala domů.
Od té doby, vždy, když procházela toužil Josef zachytit její pohled – alespoň na okamžik.
Jednoho dne Marie ale kolem jeho domu neprošla, ani s ostatními děvčaty, ani sama později. Něco se stalo. Přestože ji včera viděl, vzrostla v Josefovi touha vidět Marii i dnes a začal o ní přemýšlet.
Ještě téhož dne, po poledni došel k názoru, přesvědčil sám sebe a rozhodl se, že Marii požádá o ruku a zasnoubí se s ní. Tedy, přesněji řečeno, požádá o její ruku její rodiče a pokud mu to dovolí, zasnoubí se s ní.
Šel tedy za Mariinými rodiči. Marie nebyla doma. Dlouho s nimi mluvil o práci a živobytí, až ho nervozita dohnala k tomu, že nesouvisle s tím, o čem právě mluvili vyhrkl prosbu o zasnoubení s Marií.
Rodiče nebyli překvapeni. Vlastně to čekali, ale aby nebyli zbrklí, řekli Josefovi, že se musí domluvit s Marií. Oni by ale sňatku nebránili.
Když Josef odcházel, míjel se u vchodu s Marií. V jejích očích byl už předtím vidět zmatek, teď ale jakoby se zděsila nad tím, že Josef byl u nich doma vyvalila oči ještě víc. Měla zvláštní předtuchu, přesto ale Josefa pozdravila, jak nejlíp v tu chvíli dovedla.
Doma se dozvěděla, že ji rodiče zasnoubili s tesařem Josefem. Snažila se zadržet slzy a ochladit si tváře, které hořely rozhořčením. Utekla na své oblíbené místo u olivového háje za domem a plakala. Padla na ni realita okolního světa a pokoj, který jí Gabriel přinesl s ním i zmizel. Dlouho se modlila a snažila se najít východisko, které neexistovalo. A Boží hlas v jejím nitru jí tiše, ale jasně ujišťoval:,,Neboj se, on tě pochopí a bude ti dobrým mužem. Jeho jsem pro tento plán vyvolil.“
Vrátila se domů a souhlasila se zasnoubením, ale požádala rodiče, aby jí dovolili odjet nějáký čas k tetě Alžbětě. Dovolili jí to. Marie odjela na několik měsíců z Nazareta – od rodičů, od Josefa, od olivových hájů.

Milovat, či ukamenovat?
Marie se vrátila do Nazareta po několika měsících strávených u strýčka a tety a na jejím těle už bylo hodně znát, že nosí dítě. Před lidmi z venku to ještě skryla, ale před rodinou to už nešlo. A když ji Josef přišel přivítat a viděl, že je těhotná, zničilo ho to.
Jeho Milovaná je buď lehká dívka, nebo byla znásilněna, nebo byla nevěrná. Ani jedno z toho neznělo pro Josefa lákavě. Měl příšerný vztek a chtěl do něčeho praštit. Chtěl potrestat toho, kdo jí ublížil. A taky ho rozčiloval Mariin výraz. I když v něm byly známky starostí, co s ní teď bude, po tom pobytu u Alžběty byla jakoby vyrovnaná, pokojná – jako by u nich dospěla.
Protože Josef rozhodně nechtěl vzbudit rozruch ve městě a nechtěl, aby byla Marie pro své těhotenství ukamenovaná, což bylo tehdejším běžným zvykem, rozhodl se opustit ji potají – aby o tom veřejnost nevěděla. Marie zůstane u svých rodiču, vychová to dítě a bude do smrti zajištěná.
Noc po Mariiném návratu se tesaři nespalo dobře. Nemohl usnout, stále na ni myslel. V myšlenkách si představoval, jak by jejich manželství bylo nádherné. Už dávno snil o tom, že bude mít syna. Že ho všemu naučí. A jako noční můra se mu stále vracel pohled na Mariino narostlé břicho a myšlenka na dítě v něm.
Náhle tvrdě usnul a měl sen. Ve snu se mu zjevil anděl a bez úvodu řekl:
„Josefe, neboj se Marii přijmout za svou manželku. To, co v ní bylo počato je z Ducha svatého. Porodí syna, ty mu dáš jméno Ježíš a on osvobodí Izrael z jeho hříchu.“
Jak náhle usnul, tak se náhle probudil a prudce se posadil na posteli. ,Tak tedy Marie je čistá. To Bůh způsobil, že je těhotná !´ pomyslel si. Byl už čas vstát a jít do práce a tak se Josef oblékl a vyrazil za Marií. Cestou jej ale zastavil jeho přítel: „Sylšel jsi to? Bude sčítání lidu ! Každý muž musí jet do svého rodného města a nechat se zapsat i se svou rodinou ! Já mám naštěstí rodiště přímo tady v Nazaretě, ale někdo nemá takové štěstí. Kde ses narodil ty ?“ „V Betlémě,“ řekl zamyšleně Josef a pokračoval v cestě. Než došel, kam chtěl, měl už všechno dobře promyšlené – protože se musí jít zapsat až do Betléma, vezme si Marii co nejdřív, veřejnosti řekne, že dítě, které čeká je jeho a odjede s ní do Betléma (který byl pár stovek kilometrů daleko) a tam budou nějáký čas, dokud Marie neporodí a vlny v Nazaretě se neuklidní.
Sdělil své plány Marii a jejím rodičům – souhlasili.


Betlém, město pastýřů
Svatba nebyla právě taková, o jaké Marie vždycky snila. Byla sice uspořádaná pro celé příbuzenstvo a přátele, ale byla trochu odbytá. A ještě než stačili hosté vystřízlivět, tesař a jeho žena byli už na cestě do Betléma.
Marie byla už v posledních měsících těhotenství a cesta pro ni byla náročná. Josef se jí snažil pomáhat, jak jen mohl, často na úkor svého pohodlí. Byl velmi milý, dokázal ji potěšit upřímnými slovy, povzbudit pohledem a udržet pevnými pažemi. Cítila se s ním v bezpečí a rozhovory s ním vždycky někam vedly, protože Josef byl moudrý muž. Věděl, co je pro jeho ženu nejlepší a vždy se jí snažil to obstarat. Miloval ji z celého srdce a nestyděl se to projevit.
Marie viděla, že je cesta pro jejího muže unavující a náročná, ale nestěžoval si.
To všechno způsobilo, že se Marie do Josefa zamilovala. Dříve si myslela, že to je muž vážný, se kterým se bude muset stále ovládat a nic nebude moci říct. On ale rád vtipkoval a dovoloval jí mluvit – ne, on toužil po tom aby mluvila ! Její hlas, její názory a pohledy na věc otevíraly jeho myšlenkám novou dimenzi, ve které se mohly rozprostřít a sjednotit se s těmi jejím.
Marie připravovala na chladné manželství, ale dostala mnohem víc.



Poslední den cesty se Marii udělalo špatně. Těžko snášela vedra a drkotavou jízdu na oslu, přesto se snažila ovládat a svou bolest vydržet. K večeru to začínalo být nesnesitelné, až najednou málem v mdlobách spadla z oslího hřbetu. Josef ji zachytil a protože Betlém byl už jen pár stovek metrů od nich, vzal ji do náruče a bežel do města, sehnat jí lůžko k porodu. Obcházel všelijaké domy a hostince, ale nikde neměli místo, všude byli lidé, kteří přijeli kvůli sčítání. Nakonec mu majitel jednoho z hostinců, když viděl jejich zoufalou situaci, otevřel chlév a donesl jim nějáké přikrývky. Muselo to být hrozné, ale Marie s Josefovou pomocí porodila syna. Venku byla velice jasná noc, ale všichni tři, Marie, Josef i právě narozený Ježíš, toužili po odpočinku po strastiplném dni, když tu najednou kdosi zabušil na vrata od chléva.
Josef otevřel a k jeho překvapení tam stál celý dav pastýřů z okolí. „Chceme se poklonit svému králi !“ křičeli zvesela. „Anděl nás sem poslal,“dodal někdo.
Nedaleko odsud totiž přespávali pastýři a střídali se v hlídání stáda. Najednou se u nich zjevil anděl a světlo ozářilo všechno kolem. Probudili se a strašně se toho anděla báli.
„Nebojte se, chci vám říct o radostné události, která se stala nedaleko ! Dnes se vám narodil dlouho očekávaný Mesiáš, spasitel v Betlémě. Poznáte ho podle toho, že bude v plenkách uložený do jeslí“
Pokoj se rozhostil v jejich srdcích a uvěřili všemu, co říkal anděl. A oběvilo se kolem nich spoustu nebeských andělů, kteří začali zpívat a oslavovat Boha.
,Tak je to tady,´říkali si. ,Mesiáš nás přišel zachránit ode všeho zla, které se děje v naší zemi ! Rychle se tam pojďme podívat !´
A tak se dostali až ke chlévu. Nebylo těžké jej najít, nad ním svítila nezvykle zářivá hvězda.
Josef se otočil na Marii a ta jemně kývla. A tak rozevřel vrata od chléva aby se všichni mohli podívat na malého Ježíše. Postupně od předních řad do těch úplně zadních padali všichni na kolena a klaněli se Ježíši, jejich spasiteli, který je měl zachránit z jejich hříchů.
Jak předpověděl prorok Micheáš 700 let před narozením Krista:
(Bible, Starý zákon, Micheáš, 5. kapitola, 1 verš)
A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných.


Odpuštění nebo meč?
Ježíš rostl a sílil a až na počáteční peripetie měl celkem klidné dětství. Josef jej naučil tesařství ale také jej vyučoval ve víře v jediného Boha. Ježíš si už jako malý vybudoval pevný vztah s Bohem, modlil se pravidelně, četl Zákon a jednal podle něj. Nikdy nezhřešil. Jelikož měl několik normálních sourozenců a byl tak zázračné dítě, neměli to s ním rodiče vždy lehké, ale vychovali jej dobře.
Jednoho dne se nechal od jednoho askety, člověka z pouště jménem Jan, pokřtít vodou. Tím stvrdil svou smlouvu s Bohem – že jej bude poslouchat a následovat.
A začal učit. To co se naučil, to, co mu Bůh při modlitbách zjevil, to, co musel naučit lidi zde na zemi.Učil lidi, že mají mít pevný vztah s Bohem, že se k němu mají modlit, prosit ho a děkovat mu. Učil, že Bůh má moc, která uzdravuje, vymítá a očišťuje. Byl působivý. Měl hodně učedníků. Svou řeč vždy stvrdil činem a nemusel to být právě zázrak. Byl dokonalý – a právě to rozčilovalo znalce zákona a židovské kněží nejvíc, dokázal je totiž usvědčit z hříchu ve kterém žili a tím byla povrchnost, pýcha a sobectví.
Ježíš kázal několik let. Mnoha lidem dokázal vysvětlit, že Mesiáš nepřišel bojovat fyzicky proti nadvládcům Izraele, ale přišel ukázat lidem, jak se vymanit z otroctví hříchu, jak nehřešit. Jeho velkolepá cesta životem však nezkončila na Golgotském kříži, kam ho přibili ti, které chtěl zachránit od hříchu. Uložili jej do hrobu ve skále, on ale po třech dnech vztal zmrtvých a ukázal se svým učedníkům a rodině. Pak vystoupil na Nebesa, kde žije dodnes.
Jeho nápad byl napsat tento příběh.
Jen málo lidí si udělá čas na to, aby popřemýšleli o tom jak to mohlo být. Že ti všichni lidé v Bibli také něco cítili, i když to tam není zrovna tak napsané.Co je ale důležité, že Ježíš taky něco cítil. A to byla láska. Láska, která ho vedla k tomu, sestoupit z Nebes, prožít život jako každý člověk, mučednicky umřít a vstát zmrtvých. Ta láska ho vedla k tomu aby šel na kříž, aby podstoupil smrt, i když mu jeho pocity a logické myšlenky říkaly něco jiného. Ta láska mu dodala odvahu – a to byla láska k tobě. Ke mně. Ke všem lidem. On nás přece stvořil, On pro nás všechno připravil, On nás miluje.
A tak ti přeji, abys letošní Vánoce strávila v lásce a v pokoji. A to nejen symbolickém, vánočním, v tom co se píše do přáníček, ale aby pokoj naplnil tvůj život. Pamatuj si, že nikdy, NIKDY nejsi sama a že vždycky je tu ten, který touží po tom, abys s ním mluvila. On touží slyšet tvůj hlas a znát tvoje postoje. A chce se stebou sdílet o těch svých.
Ježíš Kristus tě miluje. Není to úžasné ?:)
Měj Veselé Vánoce ! :)

čtvrtek 18. listopadu 2010

5 jazyků lásky

Dnes jsem dočetla knihu 5 jazyků lásky od Garyho Chapmana.
Opravdu si myslím, že tato kniha by měla být povinou četbou každého manželského páru, protože velice jednoduše pomáhá člověku určit svůj jazyk lásky i jazyky ostatních a s těmito znalostmi zachránit nebo vybudovat své manželství.
Autor rozlišuje pět jazyků lásky:

  • pozornost
  • přijímání darů
  • fyzický kontakt
  • skutky služby
  • slova ujištění
Je přesvědčen, že pokud se člověk naučí jazyk lásky svého partnera, bude mu tak moci jednodušeji dokázat svou lásku.
Přestože nejsem ani vdaná ani zadaná, byla pro mě tato kniha opravdu velkým přínosem, protože v posledních kapitolách sděluje asi nejdůležitější věc: Láska je volba. Zamilovanost je fajn, ale je to záležitost dočasná a mnoho lidí se po svatbě diví, "co se stalo s láskou?" Stěžejní ale je, že zamilovanost může zmizet, pokud ale budeme svou vzájemnou lásku živit tím, že budeme mluvit jazykem lásky toho druhého, nebudeme si muset uvedenou otázku vůbec pokládat.

úterý 26. října 2010

Světlo ve Tmě

I za nejtemnějších nocí, 
za největších dnů šer, 
já světlo mám, to světlo hoří,
světlo té z tvých dcer.

Když hromy hřmí a blesky srší
a děs je vůkol mě
já světlo mám, to světlo hoří, 
to světlo nechladne.

Pak tma se nad krajinou snáší,
neznám je její důvod,
to Protivník to světlo zháší, 
on ničí světel průvod.

Polární noc prý nastane, 
když oddálíš světla zdroj.. 
což ve mě již zdroj neplane ?
Což zmizel hvězdný roj ?

Jak vrátit noci její jas,
aby z ní byl den ?
Jak zapálit to světlo v nás,
ať zkončí již zlý sen ?

Pomůže mi zažehnout
ten plamen velké moci, 
jenom On, Ten, který dává
přijít dnu i noci.

pátek 10. září 2010

Zdarma !

Kolik  si vezmete, když to bude zdarma ?
Tak (nebo velmi podobně) zní reklama u silnice z Kutné Hory do Kolína. Všimla jsem si jí dnes a protože jsme se právě s kamarádem bavili o Bohu, dovedla mě k zamyšlení.
Kolik bych si vzala, kdyby byly zdarma všechny Snickersky světa ? Asi 1.5 tuny by bylo rozumné množství v mých očích :)
Kdyby zdarma nabízeli iPhony, vzala bych asi 10 - pro sebe, rodinu a přátele :)
Kdyby mi někdo nabídl zdarma stříbrné prstýnky s diamanty, vzala bych dva - pro sebe a nejlepší kamarádku.
Ale co kdyby mi někdo nabídl nekonečně mnoho dní bez hříchu, zla a špíny ? Co kdyby mi někdo zdarma nabídl záchranu z hříšného života - záchranu od mé hříšné přirozenosti ?
Vzala bych všechno ! A žádala bych o to samé pro svou rodinu, přátele a všechny známé !
Já jsem měla ve svém životě jedno velké štěstí - tato velkolepá nabídka mi byla "strkána pod nos" už od mého narození. Už jako malá jsem věděla, že toto velké ZDARMA je i pro mě, jen se pro to rozhodnout. Nevím, jestli někdy plně porozumím situaci těch, kteří nevyrůstali v křesťanské rodině a teď Ježíše Krista odmítají, já ale vím, že i kdyby má výchova byla jiná, nenašla bych smysl života nikde jinde než u Něj.
Ježíš Kristus je realita, Ježíš Kristus je naděje.
Ježíš je jediný pravý smysl života - právě ten, který mnozí hledají po celý život, ale brání se mu, z pro mě neznámého důvodu.
On nabízí lásku a porozumění, podporu a povzbuzení.
Ježíš je jediný Spasitel*  a Syn Boží.
I vám všem, kteří čtete tento článek je nabízeno ZDARMA očištění od hříchu. Není třeba si dávat pozor, že by bylo laciné, jenom proto, že je zdarma - Bůh je věrný a smlouvu vždy dodržuje. I vy můžete přijmout tuto nabídku, protože Bůh ji má pro všechny.
Tak kolik si vezmete ?


Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to boží dar, není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. Efezským 2:8-10


*SPASITEL= zachránce (v kontextu myšleno jako Ten, který mě zachránil od hříchu)

pondělí 30. srpna 2010

Wings

If butterfly would lend me wings
those colorful and trembling,
I'd fly into your arms
so my dreams won't be fading.

There I'd find the perfect peace
the sureness of your presence,
the warmth of real and bigest love
I'm founding in your embrance.

And if the angels would have taught me
how to fly right trough the sky
I wouldn't be that stupid, that 
I wouldn't give it a try.

I'd fly above the oceans,
above the heat of desert.
I'd fly above the forests
to see love I don't deserve !


Everything in me, Lord Jesus,
draws me to your being
with you, I'm sure, my little heart
won't be again bleeding.

Jesus, I still don't get why
did you die for me
but for your prescious blood that washed me
I will worship Thee !


středa 25. srpna 2010

Slow Fade

Ve filmu Fireproof zazněla jedna moc hezká píseň od kapely Casting Crowns - Slow Fade. Dlouho mi zněla v uších, tak jsem se rozhodla ji přeložit.
Hlavní myšlenka o kterou se v písni jedná je založena na biblickém verši:
"A proto ten kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor aby nepadl."
  1. Korintským 14:12 
Píseň je možné poslechnou si na YouTube 
a překlad přečíst na GoogleDocs

(Překlad jistě není dokonalý, takže uvítám jakékoli připomínky :))

čtvrtek 19. srpna 2010

Fireproof

Za poslední týden jsem viděla dvakrát film Fireproof (v češtině přeložen jako V jednom ohni).
Musím říct, že na mě velmi zapůsobil a to nejen proto že tam hrál můj oblíbený herec Kirk Cameron, ale taky proto, že český dabing byl skvělý. Dosud jsem neviděla do češtiny dobře nadabovaný křesťanský film. A že ten dabing někdy zkazí kardinálně - např. Dobrodružství pirátů v zeleninové zemi je skvělý animák až na to, že slovo compassion nepřeložili jako soucit, nýbrž jako VCÍTĚNÍ. Pochybuji, že děti ve věku 4-11 let použijí toto slovo víc jak jedenkrát za pět let. Takže takové jsou mé zkušenosti.
Nicméně, Fireproof je film skvělý po všech stránkách, o čemž svědčí i celkem vysoké ohodnocení na serveru CSFD.

Hlavní zápletka je v tom, že dva manželé spolu žijí již 7 let a jejich vztah se jenom zhoršuje. Sobectví a bezohlednost pomalu ale jistě dusí jejich lásku, až se při jedné hádce Catherine rozhodne pro rozvod. Calebovi vadí, že mu Catherine neprokazuje respekt a tak myšlenku rozvodu jenom vítá. Když se o tom ale svěří kolegovi z práce, dostane se mu doporučení nechat si poradit a tak Caleb zavolá otci. Jeho otec je věřící muž a rozvod neschvaluje, když si ale uvědomí, že Caleb jinou cestu nevidí, poprosí ho, aby rozvod odložil o 40 dní a během tohoto času se věnoval denníku, který mu poslal poštou. Na každý den je v denníku úkol, který má Caleb splnit pro svou ženu např. koupit jí kytky, umýt nádobí, zdržet se všech negativních komentářů...
Caleb je požárník a mezi kolegy mají pracovní heslo: Partner se neopouští. A už vůbec ne při požáru. Rozhodl se držet tohoto hesla i v soukromém životě a zachránilo mu to manželství. 
Jak ? To se dozvíte po shlédnutí mnou vřele doporučovaného filmu :) Enjoy !
Interesting !
Co je ale úplně nejlepší na celém filmu je, že když měl nakonec Caleb políbit Catherine, narazil režisér na zajímavou komplikaci: Kirk Cameron coby křesťan má před Bohem závazek, že nepolíbí jinou ženu než svoji manželku. Proto režii nezbylo nic jiného, než točit poslední scénu proti světlu a namaskovat Kirkovu ženu jako Catherine. :)

pondělí 16. srpna 2010

Pravá láska čeká

True Love Waits je hnutí založené baptistickým kazatelem již v roce 1993. Hlavní myšlenkou je zavázání se k sexuální čistotě mimo manželství, což neznamená jen nesmět mít předmanželský sex, ale zdržovat se i špatných myšlenek a pornografie. Slib zní takto:


"Protože věřím, že pravá láska čeká, zavazuji se Bohu, sobě, své rodině, svým přátelům, svému budoucímu partnerovi a svým budoucím dětem, že budu sexuálně abstinovat od dnešního dne až do toho, kdy vstoupím do manželství."

S kamarádkou jsme se rozhodli tento slib složit letos o prázdninách, z části taky proto, že po složení slibu si můžeme navléknout prstýnek, který bude značit náš závazek čistoty :)

Takovýto prsten nosí například i Selena Gomez, Demi Lovato, Jordin Sparks nebo Jonas brothers. Považuji to od nich jako od nevěřících za krok dost odvážný, v dnešním světě, kdy je "panenství na obtíž".
Kde sehnat prstýnek čistoty ?
No, ti bohatší z nás si můžou objednat nějáký úžasný z ameriky v e-shopu CORNERSTONE, ale my jsme si je objednali ze slovenského knihkupectví KUMRAN - poštovné do čech není tak hrozné a prstýnky stejně objednávají z ameriky, takže to vyjde nastejno :)
Všechny, kdo by jen trochu koketovali s myšlenkou tento slib složit povzbuzuji k tomu, aby do toho šli.
Už je spoustu lidí, kteří jdou s davem a poslouchají lži, které nabízí dnešní svět. Není na čase postavit se proti proudu ? 
Enjoy ! :)

pondělí 9. srpna 2010

Janské lázně

Minulý týden jsem strávila úžasný čas s babičkou a mladším bratrem v Janských lázních v Krkonoších. Jsou to lázně, které existují už 1000 let, od doby kdy kdosi objevil, že tam jsou termální prameny. Léčí se tam pohybové ústrojí, ale je to taky super místo k rekreaci - Černá hora, která se tyčí nad městem je v zimě zasypaná nejen sněhem ale i lyžaři různých národností a to od české přes německou až po holanďany :)
V létě je možnost jen tak courat po okolí, kde je spousta turistických stezek i pro neturisty jako jsem já, vyjet na Černou horu príma lanovkou nebo si zahrát minigolf. Nebo prostě sedět na kolonádě a zhluboka dýchat, protože vzduch a voda jsou tu nejčistší jaké jste kdy zažili ! :)
No, přestanu dělat reklamu, jenom říkám, že to tam bylo super a to taky kvůli ubytování v Sola Fide - penzionu umísťeném blízko centru s přístupnými cenami a báječnou kuchyní ! ;)



Všem přeju nádherné prázdniny, tedy alespoň tak nádherné, jako mám já :) !

čtvrtek 5. srpna 2010

Ernstu Jandelovi s láskou

Znáte Ernsta Jandela ?
Můj spolužák měl jednou na jeho sbírku básní referát a když nás seznámil s některými jeho básnickými prvky, shodli jsme se, že je přinejmenším..no...extravagantní, takový speciální. :)
Abyste pochopili, jedna jeho báseň se jmenuje tuším "V Parku" a zní asi takhle :
Promiňte, je zde volno ?
-Ne tady je obsazeno.
Děkuji.
Promiňte, je tady volno ?
-Ne, obsazeno.
Děkuji.

...... a končí optimistickým :

Promiňte, je tady volno ?
Ano.
Děkuji.

No, já jsem, inspirovaná panem, Jandelem složila tuto "báseň:"

Deprese

Tmavě modrá

modrá

světle modrá

šedá

černá,

deprese.



Šedé

šedo

šedivé

šedá

černá

DEPRESE.



Modrá, tmavě-světle

šedá

černá

recese


Zelená ? - to NE !

A červená ? Už vůbec !!

splín a hořké slzy

deprese.



Žlutá ? Ne, ne, ne.

Lososová ? - do háje !

Sklíčenost a pláč tvůj

deprese.

pátek 30. července 2010

Top 5 - knihy

Letos jsem místo žebříčku nejlepších písní udělala seznam pěti knih - najdete ho vlevo, těsně pod rámečkem "about Myself".
Rozhodně je můžu všem doporučit :) Enjoy !

středa 28. července 2010

Slovensko 2010




Fotky z naší dovolené na Slovensku:

Monster by Frank Peretti

Dočetla jsem knihu Monster, napsanou Frankem Perettim. Četla jsem sice v angličtině, ale myslím, že pro středně pokročilého angličtináře to není zas takový problém, zkrátka se musí smířit s tím, že ne všemu bude rozumět :)
Tady je obsah(pokud nechcete vědět jak to dopadne, nečtěte posledních 6 odstavců :)):


pondělí 12. července 2010

Prázdniny

Prázdniny jsou (konečně!!) tu a tak my studenti máme víc času na poflakování, slunění a přemýšlení. Já většinou během prázdnin podvědomě rekapituluji svůj školní rok, což vyvrcholí utvořením nového postoje do roku nového. Záleží to na mnoha vnějších vlivech, ale bývá to tak, že pokud byl školní rok dobrý, připadám si nad věcí a další školní rok moc neřeším. Pokud byl špatný, jdu do nového školního roku se staženým ocasem a čekám na každou ránu co přijde.
Letos mi to netrvalo dlouho, během prvních týdnů prázdnin jsem zařadila školní rok 2009/10 do škatulky "špatný." Neříkám, že jsem nezažila žádné úspěchy - rozhodně ano ! Zlepšila jsem svůj průměr v latině o jeden celý stupeň, nedostala jsem čtyřku z fyziky, získala jsem jeden kredit ve studiu na Global University po úspěšném uzavření předmětu Stany, chrámy a paláce a přihlásila jsem se do předmaturitního studia na Global University.
Přesto všechno jsem ale udělala taky spoustu chyb. A těch bylo víc než úspěchů. Podařilo se mi rozbít některá svá přátelství a mnohokrát zklamat svého Pána Ježíše. Jsem hříšný člověk a mnohdy si říkám, že až moc. Ale právě tehdy je výhodou být křesťankou.
Včera mi jedna kamarádka poslala několik veršů z Bible:
Římanům 7:24 - 8:3

Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti ?

Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.

Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,
neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.

Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost:
Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích.

A tak vím, že jedině díky Bohu a mému Spasiteli, Ježíši Kristu mi jsou odpuštěny hříchy minulého roku a mám šanci jít do roku nového s Ježíšem a jeho silnými pažemi, které mě pozvednou v případě pádu.
A tato opora je nabízena i vám všem. Využijte ji.

pátek 28. května 2010

Balada

Balada o pudřence

Poslyšte příběh, který se stal
malý myšák za tabulí jej povídal:

Byla kdysi slečna
bílá jako křída
svědkem toho byla
myšákova třída

Slečna totiž k tabuli
stále byla volána
měla bílou kebuli
od večera do rána

Proč že bledá byla ?
Možná kvůli křídě,
možná kvůli nervozitě
vyvolané v třídě

Možná kvůli profesoru,
možná kvůli lásce,
možná kvůli neznalosti
v již probrané látce.

Jedno víme ale jistě
že svůj pudr neměla,
nemohla si pomoci,
tak jenom blbě čuměla

A tak sličná třídní kráska
-řekne Myšák vzápětí -
vyletí ze svého místa
v rozhorleném napětí

„Pujč si ten můj, slečno Bílá,
přepudruj svůj nosánek,
nebuď bílá jako křída
směje se ti celá třída !“

Použila jej slečna Bílá
co se stalo pak ?
Na chvíli tvář zrůžověla,
pak ji trefil šlak.

„Já sám tomu nerozumím, „
řekl malý Myšák.
Nejsem přece malý, bílý,
laboratorní kdysák.

„Já však to vím,“ řekla fretka,
co za tabulí seděla
a na celý případ hrůzný
odevzdaně hleděla.

„Řeknu vám to, proč to slečna odnesla..
z toho všeho množství pudru jí hlava k straně poklesla.

Zlomila si vaz a s tím
její život zmařen byl,
a na závěr toho drama
ji ani nikdo nepolíbil.

Proto slečny krásnomilky,
nechte si své rady
radši sobě vytrhněte
chlup ze sličné brady.

čtvrtek 28. ledna 2010

Poem II.

I made this poem today, after reading first page of Frank Perreti's thriller "Monster"

Scraping branches
snapping twigs,
right now I wish
I had wings.

Motionless thicket
translucent haze
Oh, what a wicked
took me on this place ?

I am not hunter
I'm just a student
in back I have monster
as my hard burden

I know, in fact, it was
my personal choice
I wanted to listen to
Perreti's voice.

Sitting at home now
scared, a bit shocked
and what had I wanted
I really have got.